sobota 3. 12. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Když na to přijde, co je vlastně víc punk než dobře vymyšlená PR kampaň pro trapné pálení věcí, kterého se zúčastní jen znudění novináři? - Tak se vcelku trefně ptá Oscar Rickett ve velmi jízlivé a ironické reportáži Hlupák na řece napsané pro server Noisey, která zachycuje pálení punkových memorabilií v hodnotě pěti milionů liber na řece Temži.

K této akci se odhodlal Joe Correé – milionář, zakladatel módní značky Agent Provocateur a syn manažera Sex Pistols Malcolma McLarena a módní návrhářky Vivienne Westwood. Právě z jeho archivu pocházejí všechny dobové předměty, které vzaly za své v plamenech u příležitosti čtyřicátého výročí vydání přelomového singlu Sex Pistols, Anarchy in the UK.

Reklama
Reklama

Corré se k tomuto kroku rozhodl na protest proti oficiálním poctám, jimž se letos punku v Londýně dostává, a tvrdí: „Punk nikdy neměl být nostalgický – a nenaučíš se být punkáčem na workshopu v Muzeu Londýna,“ rozčiloval se. „Punk se stal jen dalším marketingovým nástrojem, který vám má prodat, co ve skutečnosti nepotřebujete.“

Pálení punkových memorabilií na Temži
Pálení punkových memorabilií na Temži • Autor: REUTERS

Na tom je dost pravdy, ale Corrého gesto a průběh „punkové kremace“ budí spíš rozpaky a působí přesně jako marketingový trik. Celé události kromě novinářů, kteří tam byli z povinnosti, rozhodně nepřihlížely davy. Reportér Rickett na místě narazil spíše na blahobytné pozdní čtyřicátníky, kteří pracují v kreativním byznysu a mohou si dovolit třeba kožich z medvědí kožešiny, než že by se tam vyskytovali novodobí punks. K akci se navíc s despektem vyjádřil i někdejší frontman Sex Pistols, Johnny Rotten.

Podle zmatečného proslovu Corrého matky Vivienne Westwood, která řečnila z okna patrového autobusu, mělo toto gesto upozornit na změny klimatu. Při tom všem kouři to ovšem působilo přinejmenším paradoxně. Nakonec se tak ukázalo, že mnohem prospěšnější by bylo, kdyby Corré celou kolekci punkových památek vydražil a výtěžek věnoval na libovolnou charitu. Za pět milionů liber by se dalo pořídit namátkou třeba 28 tisíc kytar.

https://www.youtube.com/watch?v=cBojbjoMttI

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Ubohá sněhová vločko! - aneb jak se rodila urážka roku 2016. Ve světle Brexitu a letošních amerických voleb se z termínu „snowflake“ stala pozoruhodná nadávka. Vyjadřuje pohrdlivé označení pro převážně příslušníky mladé generace, kteří jsou prý méně odolní a snadno se pohorší.

Rebecca Nicholson v komentáři na serveru The Guardian sleduje původ a rozšíření slova, ale především se zamýšlí nad tím, jestli to vlastně není přece jenom spíše lichotivá metafora než urážka. Ultrapravicový server Breitbart, jehož výkonný ředitel Stephen Bannon je nyní Trumpovým hlavním stratégem, využíval termín „sněhová vločka“ jako generalizaci pro novináře, celebrity a mileniály, kteří se ohrazovali proti Trumpově vyhrocené rétorice.

Reklama
Reklama

Proti politické korektnosti se s jeho pomoci ohradil spisovatel Bret Easton Ellis. A v komentářích se vyskytuje, kdykoli se objeví nové statistky, že mladá generace pije méně alkoholu nebo si užívá méně sexu než ta předchozí.

Nicholson se podařilo „sněhovou vločku“ vysledovat k možnému zdroji, jímž je román Klub rváčů Chucka Palahniuka, kde se praví: „Nejsi výjimečný. Nejsi nádherná a jedinečná sněhová vločka. Jsi stejná organická tlející hmota jako všichni ostatní.“

Označení „snowflake“ vyjadřuje pohrdání vůči jemnosti a citlivosti mladé generace, která ovšem nemusí být nutně hodna jen vysmívání, přináší s sebou i nečekanou sílu. Jak totiž Nicholson zjišťuje po poradě s renomovaným meteorologem: „Každá sněhová vločka padá tam, kam vane vítr. Je to lehká váha. Ale dohromady už to je jiný příběh. Když jich je hodně, vytvoří vánici. A to už lidé zpozorní.“

Reklama
Reklama