sobota 23. 9. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Vozík, který tlačí ulicemi nejchudšího předměstí, je plný sladkých pudinků, čokoládových tyčinek, sušenek a dalších balených potravin. Celene da Silva je jedním z mnoha tisíců brazilských podomních prodejců nadnárodní společnosti Nestlé, jejichž úkolem je dostat tyčinky Kit Kat nebo pudink Chandelle k co nejvíc zákazníkům.

Když ji ale reportéři listu The New York Times Andrew Jacobs a Matt Richtel doprovázejí při každodenní roznášce, všímají si jedné pozoruhodné věci. Většina jejích zákazníků trpí očividnou nadváhou - a platí to i o malých dětech. Má to jasné příčiny. Růst velkých potravinářských konglomerátů jako Nestlé, PepsiCo či General Mills se v západním světě zpomalil, proto se tyto společnosti snaží expandovat v rozvojových zemích, kde pak výraznou měrou přispívají k nárůstu obezity a zdravotních problémů.

Reklama
Reklama
Reklama

Da Silva by sama mohla vyprávět: jeden z jejích zákazníků, muž s nadváhou, zemřel ve spánku minulý týden. A ona sama bojuje s kily navíc i vysokým krevním tlakem, k čemuž přispívá její slabost pro smažené kuře a Coca Colu, kterou zapíjí každé jídlo včetně snídaně.

Pod titulkem How Big Business Got Brazil Hooked on Junk Food přináší The New York Times poutavé a alarmující čtení o radikální změně stravovacích zvyků. Na místech, kde ještě minulá generace trpěla hlady a bojovala s podvýživou, jsou dnes zcela jiné problémy: bují tu obezita, nemoci srdce a cukrovka. Statistiky navíc ukazují, že dnes na planetě trpí více lidí nadváhou než podváhou. Procento obezity se v 73 zemích na světě od roku 1980 zdvojnásobilo. A na vině je samozřejmě levné jídlo, které je vysoce kalorické, ale také chudé na živiny.

Není to ovšem jen problém výživy jako spíš problém ekonomický. Vstup velkých korporací do zemí třetího světa zásadně proměňuje i produkci místního zemědělství. „To, co tu probíhá, je válka mezi dvěma potravinovými systémy,“ popisuje situaci Carlos A. Monteiro, profesor se zaměřením na výživu a zdraví z univerzity v São Paulu. „Máme tu tradiční dietu – skutečné jídlo produkované místními zemědělci - a proti nim stojí producenti zpracovaných potravin, které vedou k přejídání, protože jsou v některých případech návykové.“

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Od osmiletých členek Mensy přes flákače a šmejdy po detektivy, kteří mají jako hobby výrobu nábytku pro panenky. To jsou jen někteří z televizních idolů, jimž píší krátká vyznání redaktoři listu The Guardian. Vychází z toho poutavá mozaika možných životních vzorů, přístupu i světonázorů, které televizní obrazovka v posledních třech dekádách nabídla.

„Líza byla vždycky trochu mimo – prožívala své emoce intenzivněji než všichni v jejím okolí, chtěla ochránit životní prostředí před hyperkapitalistickými darebáky, jako je pan Burns, ovšem často všechny jen otrávila. Ale stejně jako já, Líza někde hluboko uvnitř toužila po tom, aby ji všichni měli rádi,“ vzpomíná na své dospívání se Simpsonovými Hannah J. Davies.

Reklama
Reklama
Reklama

Luka Hollanda zase provedl teenagerskými roky Dave Lister. „Prostá pravda zní: Kdyby lidé byli víc jako Dave Lister z Červeného trpaslíka, svět by byl daleko lepší místo. Samozřejmě to je lenoch, který marní své hodiny popíjením piva, pokuřováním a konzumací kari, aniž by dělal cokoli užitečného. Ale je laskavý. A beznadějně romantický. Vznešený svým vlastním způsobem. Pokud by Lister byl skutečně tím posledním živým člověkem ve vesmíru, jak zní premisa seriálu, nebyla by to pro lidstvo až tak špatná vizitka,“ rozplývá se Holland, aby nakonec došel ke shrnutí: „Lister pro mě byl vždy vzorem toho, čeho člověk může dosáhnout, aniž by vlastně něčeho dosáhl.“

Reklama
Reklama