čtvrtek 22. 3. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Po odhalení manipulace s daty 50 milionů uživatelů Facebooku se řada lidí rozmýšlí, jestli z této sociální sítě neodejít. Zrušení facebookového účtu se jim zdá jako jediný možný krok, který může člověk udělat pro záchranu svého soukromí, mentálního zdraví a západní demokracie. Přeseknout pouta doporučil váhajícím už i Brian Acton, technologický mág, který před třemi lety prodal právě Facebooku za 16 miliard dolarů svoji aplikaci WhatsApp Messenger. „Je čas vymazat Facebook,“ napsal na Twitter před pár dny.

Do toho teď přicházejí sloupkaři New York Times Max Fisher a Amanda Taub s překvapivým apelem na čtenáře: „My se z Facebooku odejít nechystáme - a radíme vám, abyste to nedělali ani vy!“ Taub s Fisherem přitom rozhodně nepovažují Facebook za důvěryhodné neviňátko, které jen touží umožnit lidem, aby sdíleli fotky a postřehy s „přáteli“. Právě naopak: berou ho jako v jistém ohledu společensky nebezpečnou a riskantní záležitost. A právě proto - vzkazují čtenářům -  byste si měli účet ponechat. Protože je to vlastně stejné jako s mexickou policií…

Reklama
Reklama

Mexiko je země známá jedním neblahým vývojem: křiklavá nerovnost v příjmech tam zhruba od minulé dekády vedla k nárůstu pouličního násilí a všeobecnému pocitu ohrožení. Zkorumpovanost policie se stala příslovečnou, řada jejích příslušníků dokonce spolupracovala se zločinci a běžný občan se na strážce zákona mohl čím dál míň spoléhat. Zatímco chudí Mexičané si na to z nezbytí zvykli, bohatí vzali problém vlastní bezpečnosti do svých rukou: najali si soukromou ochranku a stáhli se do opevněných sídlišť.

Zuckerberg: Řekli nám, že data uživatelů zničili

Čistě osobně je těžké se jim divit, ale pro společnost jako celek to mělo ničivé důsledky. Protože vlivní lidé ztratili o veřejnou policejní instituci zájem a přestali se jí zabývat, mávli nad ní rukou i politici a bezpečnostní sbor se propadá do bahna hloub a hloub. Což běžné Mexičany vystavuje nezáviděníhodné situaci. A tady se příměr Amandy Taub a Maxe Fishera vrací k Facebooku.

Je samozřejmě pochopitelné, proč dnes tolik Američanů a Britů uvažuje o odchodu ze sociální sítě, která je „zradila“. Vydala jejich data politickým manipulátorům, kteří díky tomu - jak teď sami přiznávají - silně napomohli volbě Trumpa prezidentem USA a k vítězství brexitářů v referendu o odchodu Velké Británie z EU. Když ale západní uživatelé z Facebooku odejdou, zmizí tlak udržující tuhle globální firmu jakž takž při věci - a miliardy lidí jinde v rozvojovém a chudším světě to ucítí na své kůži. Protože oni jen tak odejít nemohou. „Pro většinu lidí na Zemi je prostě Facebook internet a představuje pro ně jediné spojení s rodinou, přáteli, byznysem… Proto je tak důležité vést debatu o ochraně dat a bezpečnosti na téhle síti,“ citují novináři svou kolegyni z New York Times Sheeru Frenkel.

Alexander Nix, šéf Cambridge Analytica
Alexander Nix, dnes již minulý šéf Cambridge Analytica • Autor: @CamAnalytica, Kroulik, Pavel

Koneckonců, Facebook sídlí ve Spojených státech, kanceláře má i jinde v západním světě, takže nemůže ignorovat tamní politické a společenské tlaky. A jeho ochota naslouchat stížnostem Američanů či Britů bude jistě mnohem větší než vstřícnost ke stejným stížnostem z daleké periferie. Příklad?

Minulý týden Facebook odmítl žádosti aktivistů ze Srí Lanky, aby zavřel stránky tamních extremistů, kteří přes ně provokují a organizují současnou vlnu násilností svírajících ostrov. Současně však Facebook vyhověl podobným žádostem z Británie a zavřel stránky britské ultrapravicové skupiny Britain First s odůvodněním, že „na ně opakovaně dávala texty určené k vyvolávání nenávisti a nepřátelství vůči některým menšinám“. Britští uživatelé tak donutili představitele společnosti zamyslet se nad regulací nenávistných projevů způsobem, o kterém srílanští uživatelé mohou jen snít.

Když tedy západní uživatelé ze sítě hromadně odejdou, bude to pro Facebook samozřejmě ztráta pozice na tamním trhu. Současně to však obrovsky sníží tlak na to, aby firma provedla patřičné reformy. Důsledky možná dopadnou nejdřív na hlavy vzdálených lidí kdesi v neznámé zemi - ale časem se pravděpodobně vrátí tam, odkud vše původně vzešlo.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sigmund Freud se údajně nechal slyšet, že doutník je někdy prostě jenom doutník, ale v jeho (po většinu života) domovském Rakousku aktuálně není kouření prostě jenom kouření.

Země se až donedávna připravovala na moment, kdy tu - jako v jedné z posledních v Unii - vejde v platnost jeho absolutní zákaz v restauracích a kavárnách. Od 1. května měla skončit éra, kdy si návštěvník Vídně mohl odnést z návštěvy kavárny zakouřené oblečení a spolu s tím nasátou “vídeňskou kavárenskou kulturu”, která je od roku 2011 součástí světového kulturního dědictví, zapsaného na seznamu UNESCO. Rozhodnutí padlo v roce 2015 a předcházela mu debata, kterou velmi dobře známe i z Česka: na jedné straně svoboda podnikání, svoboda sebepoškozování - a k tomu specifická kultura (jen u nás hospodská). Na druhé straně argumenty o zdraví nekuřáků i kuřáků a poklesu konzumace tabákových výrobků. Jak už bylo řečeno, zvítězila druhá strana.

Reklama
Reklama

Po nástupu nové koalice, kterou v prosinci složil lidovec Sebastian Kurz s populistickými Svobodnými, je s tím však konec. Součástí koaliční dohody je zrušení plánovaného zákazu, které si vymohli právě Svobodní. Sám Kurz je mimochodem nekuřák, zákaz by si přál - a s ním i řada jeho spolustraníků, což také veřejně říkají.  Ale politika jsou kompromisy a Kurz se hájí tím, že kouření vyměnil se Svobodnými za vstřícnou politiku k evropským sousedům. Pokud je pravda, zní jako docela dobrý obchod - a také to něco prozrazuje o tom, jak vážně populisté své předvolební horlení myslí.

Někteří Rakušané jsou ovšem proti takovému kšeftu a za svým zákazem si stojí. Petice vedená zklamanými lékaři a založená v půlce února nasbírala za měsíc víc než půl milionu podpisů. Zákaz kouření je vždycky politikum, je to ostatně otázka veřejného zdraví, ale v Rakousku se stal politikem zvláštního druhu, neboť zrušeného zákazu rychle využila sociálně-demokratická opozice. Řada signatářů si jistě upřímně přeje kavárny bez kouře, ale fakt, že největší podporu má petice v místech, kde měli lidovci a Svobodní nejhorší volební výsledek, svědčí o tom, že jde o druh protestu proti kontroverzní koalici.

Protest je to ovšem marný. Sebastian Kurz trvá na tom, že dohody se mají dodržovat - a tu svou dohodu se Svobodnými také dodrží. Koalice už zamítla opoziční návrh na vypsání referenda a právě ve čtvrtek rakouský parlament zrušil část zákona nařizující úplný zákaz kouření v restauracích. Nadále si možné zapálit si ve vyhrazených oddělených prostorech.  Kdo bude mít zájem podpořit kulturní dědicví, může mít zakouřené svršky dál.

Reklama
Reklama