středa 21. 3. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Aktualizace:  Mark Zuckerberg nakonec mlčení prolomil v kauze Cambridge Analytica, i když nešlo o plnokrevnou omluvu, jak konstatoval třeba list The New York Times. Šéf Facebooku v obsáhlém postu shrnuje, co se stalo, a tvrdí, že stejná situace se nemůže opakovat jednoduše proto, že firma mezitím změnila pravidla. Dnes už podle Zuckerberga není možné vytěžit společně s profilem toho kterého uživatele také data jeho přátel, ale je k tomu nutný jejich souhlas.
Dále tvrdí, že jak akademik Kogan, který informace o zhruba 50 milionech uživatelů nasbíral, tak šéfové firmy Cambridge Analytica, které je předal a jež je následně využila v politických kampaních, Facebooku v roce 2015 tvrdili, že informace zničili. „Teprve minulý týden jsme se dověděli, že data nesmazali, jak tvrdili,“ píše Zuckerberg. Slíbil důkladné vyšetření celé věci a další změnu ve fungování platformy tak, aby bylo (zjednodušeně řečeno) obtížnější sbírat data uživatelů.

Reklama
Reklama

 

Původní zpráva: Skandál s konzultantskou firmou Cambridge Analytica, která měla zneužít data zhruba padesáti milionů uživatelů Facebooku v politických kampaních, pokračuje tak, jak obvykle skandály toho typu pokračují: zahájením vyšetřování, rezignacemi, odchody jedněch klíčových aktérů a čekáním na vyjádření jiných klíčových aktérů.

Když začneme od konce seznamu. Bobříka mlčení zatím drží aktér z nejklíčovějších, šéf Facebooku Mark Zuckerberg. A to tak důkladně, že se média – třeba The Atlantic – doslova ptají, „kam se poděl“. Zuckerberga ani jeho pravou ruku Sheryl Sandberg od vypuknutí skandálu neviděli ani jejich kolegové a podřízení, nepřišli ani na úterní setkání se zaměstnanci v kalifornském sídle firmy.

Otázek na zodpovězení, které mimochodem padaly i během zmiňované schůzky v Manlo Park, je přitom víc než dost. Facebook věděl o tom, že společnost Cambridge Analytica s daty jejich uživatelů pracuje a využívá je v kampaních. Proč nezasáhnul dříve a spolupráci s firmou přerušil až nyní? Kdo přesně je za všechno odpovědný? Měl by vůbec umožnit na své platformě politickou reklamu? Ale hlavně – jak Facebook změní fungování, když je na shromažďování dat svých uživatelů a jejich předprodeji dalším firmám založena jeho existence a obchodní model? A nejde tedy tolik o zneužití systému jako o jeho prosté využití.

Čtěte také: Skandální únik dat není náhoda

Zároveň se objevila zpráva, že z firmy v létě odejde Alex Stamos, který byl doposud odpovědný za bezpečnost informací, tedy i dat uživatelů. Deník The New York Times to na základě rozhovorů se současnými i bývalými zaměstnanci Facebooku interpretuje jako výsledek dlouhodobých sporů ve vedení firmy, které se netýkají jen aktuálního skandálu.

Stamos podle NYT prosazoval větší otevřenost a transparentnost směrem k veřejnosti (zejména v otázce ruského vlivu) a také navrhoval ve fungování Facebooku změny, které měly zabránit opakování minulých chyb. U kolegů však narazil. Nejen tato informace ukazuje, že firma a její hlavní šéfové si stále neuvědomují míru odpovědnosti, kterou mají vůči uživatelům i ke společnosti jako celku. „Zuckerberg se o možných dopadech působení své firmy vyjadřuje s takovou mírou naivity, že to bylo nejprve absurdní a dnes je to přímo nebezpečné,“ píše v komentáři Atlantic.

Alexander Nix, CEO of Cambridge Analytica
Alexander Nix, zde ještě šéf firmy Cambridge Analytica • Autor: REUTERS

Do kategorie již padlých aktérů patří dosavadní šéf Cambridge Analytica Alexandr Nix, kterému ovšem spíše než využití dat facebookových uživatelů srazily vaz nahrávky britské televize Channel 4. Na jedné z nich reportérovi předstírajícímu, že si objednává jeho služby, nabízí diskreditaci jeho politického oponenta - ať už za pomoci atraktivní ženy (a nahrávky sexu) nebo fiktivního developera (a nahrávky předání úplatku). Cambridge Analytica je vůbec samostatný případ - jeden z jejích dalších šéfů se teď například pochlubil, že to oni dostali Trumpa do Bílého domu a mimo jiné vymysleli i kampaň proti jeho soupeřce Hillary Clinton.

Další však dodávají, že hlavním problémem zůstává sám Facebook. Podle informací amerických médií, třeba deníku The Washington Post, ho začala rovněž vyšetřovat Federální obchodní komise (FTC), která se podobá tuzemskému antimonopolnímu úřadu a věnuje se i ochraně spotřebitelů. Komise má vyšetřit, zda firma neporušila závazek, k němuž ji donutil stejný úřad v roce 2011, když vyšetřoval podmínky, za nichž je na platformě chráněno soukromí uživatelů a jak jsou o tom informováni.

Podle tohoto slibu měl Facebook zařídit, že jeho uživatelé budou vědět a odsouhlasí každý prodej svých dat třetím firmám – a není jasné, že se to v případě Cambridge Analytica stalo. Pokud FTC dospěje k závěru, že firma pochybila, hrozí jí podle Postu „masivní pokuta“.  Zuckerberg se pak bude muset dříve či později objevit, protože ho podle zpráv z amerického Kongresu mají chuť předvolat ke slyšení politici obou stran.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Co je dnes v Evropě horší? Být “alarmistou”, tedy přehánět hrozby, které do politiky přinášejí nacionalisté a populisté? Anebo je nebezpečnější “normalizace”, tedy takřka přizpůsobení se úspěchu populistické politiky, která by před deseti patnácti lety ve vyspělých zemích byla jednoznačně odsuzována? Odpověď na naléhavou otázku hledal Ivan Krastev v The New York Times již koncem minulého roku, ale protože je nejen v Česku stále tak aktuální, bez obav z prošlého data spotřeby ji podáváme v tomto menu.

Slavný bulharský politolog zmíněné otázky rozvádí: Jak nejlépe bojovat s vládou, která se k moci dostala férově ve volbách, a přesto představuje riziko proměny liberálních demokracií, jak je známe? Kde narýsovat dělící linii mezi životem v demokracii, kdy jen vyhrála vámi neoblíbená strana, a životem v diktatuře, kde opozici již nebude umožněno nikdy vyhrát? Mohou formy revolty, které fungovaly proti minulým diktaturám, uspět i proti demokraticky zvoleným současným neliberálním prezidentům a premiérům?

Reklama
Reklama

“Historie nám nedává mnoho jasných odpovědí,” píše Krastev. Paměti těch, kteří přežili 30. léta minulého století v Německu, vesměs varují před normalizací diktatury, zvláště pokud byli noví vládci zvoleni demokraticky ve volbách. Ale najde se i protiargument. V 70. letech byli někteří mladí levicoví radikálové tak posedlí názorem, že mezi nacistickým Německem a poválečnou Spolkovou republikou skoro není rozdílu, že je mylný úsudek dovedl až k teroru a nepřátelství vůči demokracii. Jaká je tedy lekce?

“Být v opozici proti současným populistům je zvláště složité, protože oni v první řadě představují triumf prudkosti a intenzity nad důsledností a konzistencí demokratické politiky. Populismu se daří, když se v politice řeší symboly, a nikoli konkrétní témata. Věrní příznivci populistů svým lídrům odpustí nesplnění slibů i změnu názorů. Neodpustí jim, pokud se budou chovat jako normální politici. A právě proto populistům bude jenom prospívat, pokud se budeme chovat, jako bychom žili v Německu třicátých let nebo ve východní Evropě let sedmdesátých,” rozvádí Krastev, který vede Centrum pro liberální strategie v Sofii.

Na rozdíl od fašistů a komunistů minulosti přitom podle Krasteva dnešní populisté nechtějí změnit společnost. Reprezentují odpor proti změnám moderního života, technologickým, ekonomickým i demografickým. A jediné řešení, které nabízejí, spočívá v destrukci. V tomto smyslu kombinují intenzitu revolucionářů s velmi tenkou slupkou ideologie.

“Na rozdíl od komunistů 70. let dnešní populisté nechtějí normalizaci - té se obávají. Po mnoha měsících neustálých pouličních protestů v Polsku se například podpora tamní vlády jen zvýšila. Vládnoucí strana totiž chce vysoce polarizovanou společnost,” uzavírá Krastev svůj komentář. “A napodobovat rozdělující, emotivní politiku populistů není způsob, jak je porazit.”

Krastev tak nabízí strategii, která má větší šanci uspět. Návod do chvil, kdy se populisté rozhodnou zcela omezovat justici, média a další pilíře liberální demokracie, však už v jeho komentáři uveden není.

Reklama
Reklama