pátek 26. 8. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Všechno nejlepší! A kulaté, pětadvacáté! To všechno Linuxu, nejmocnějšímu operačnímu systému na světě. Takže: mýlíte se, pokud si myslíte, že je to jen systém pro podivíny, pozéry a lidi, kterým bylo líto vyhodit starý notebook, když už na něm původní Windows běžely zoufale pomalu. Na jeho základech jsou postavena všechna googlovská zařízení Android, běží v pozadí Facebooku, Googlu nebo Wikipedie. Linux prostě používáme všichni, protože všichni používáme web.

A jak server Wired předpovídá, poté, co dobyl internet, dobude i svět. Je jednoduchý, je tvárný, je všestranný. Pokud máte elektroniku v autě (a to nejspíš máte), jezdíte na Linux. Vyjmenované vlastnosti ho totiž předurčují k tomu, aby se stal základem chytrých domácností/měst/sítí/světa - tedy všech těch věcí, které jsou už za rohem (a možná už jsou tu).

Reklama
Reklama

Blahořečení patří Linusu Torvaldsovi, finskému programátorovi, který právě před čtvrtstoletím na chatu oznámil světu, že píše otevřený operační systém - tedy zdarma a přístupný k vylepšování široké programátorské veřejnosti. Torvalds je pozapomenutý génius oslavovaný mnohem méně než jeho souputníci. Asi proto, že nebyl psychopat, měnil si oblečení, nezachraňuje svět (nic proti tomu, pochopitelně) - a není autorem žádného hesla na motivačních plakátech. Prostě jen nenápadně a zásadně pootočil svět.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Na světě existuje planeta, která je zhruba velká jako země, a teplota na jejím povrchu bude nejspíš nějakých příjemných padesát stupňů Celsia, takže - těšme se, možná je tam život. To všechno lze říct o milionech podobných planet mimo naši galaxii, tedy exoplanet, ale Proxima b je jiná. Je na dosah. Dnešní rakety by k ní letěly kraťoučkých osmdesát tisíc let. To nic není. Ostatní paralelní světy jsou od nás tak daleko, že bychom k nim nedoletěli nikdy. Nebo skoro nikdy, i kdybychom letěli sebeúporněji.

Proximu b (stejně jako všechny exoplanety) astronomové nikdy neviděli, ale vypočetli ji ze světelných výkyvů Proximy Centauri - okolo které obíhá a která je pro nás po Slunci nejbližší hvězdou. Sama o sobě opravdu není ničím výjimečná, výjimečná je ona blízkost. Ta je 4,3 světelného roku. Pokud bychom byli schopni sestrojit raketu pohybující se rychlostí světla, což je, co je lidstvu známo, nejzazší fyzikální limit, cestovali bychom k ní právě oněch 1571 dní. To je srovnatelné s cestou na Mars s dnešní technikou. A o té se vážně uvažuje.

Reklama
Reklama

https://www.youtube.com/watch?v=Kd5fVLmiuw0

Jenže na světelnou raketu si ještě počkáme; a upřímně řečeno, na Proximu b se nejspíš nikdy nepodíváme. Budeme mít dost starostí dorazit na možnou devátou planetu - nebo desátou, pokud počítáme vyloučené Pluto - v odlehlých končinách naší sluneční soustavy. Sonda Voyager vypuštěná v roce 1977, náš nejodvážnější pionýr, by byla sotva v polovině cesty (kdyby mířila správným směrem).

Ovšem technické možnosti následujících generací jsou jen těžko odhadnutelné. Stejně jako jejich schopnost plánovat. Dost možná lidstvo jednou vyšle sondu směrem k Proximě b s tím, že výsledky se dozvíme třeba za dvacet tisíc let. A k tomu připočtěme několik let, které bude cestovat signál této sondy s obrázky neznámého světa. Navíc se Proxima b kvůli rozpínání vesmíru od nás stále vzdaluje. Ale uvažujeme-li v řádu tisíců let, je to vlastně zanedbatelné.

Na co se ovšem těšit můžeme vcelku oprávněně, je to, že v příštím desetiletí už můžeme mít tak dobré dalekohledy, že Proximu b uvidíme. Na vlastní oči, nikoliv jen jako pasující neznámou v matematických vzorcích.

Reklama
Reklama