pátek 30. 3. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Marlon Bundo je První králík Spojených států (alias tzv. BOTUS – Bunny of The United States). Mazlíček z rodiny viceprezidenta Mika Pence je tak trochu celebrita – má svůj instagramový účet, dostal se na několik oficiálních fotografií a americká veřejnost ho miluje. Manželka Mika Pence Karen a jejich dcera Charlotte minulý týden dokonce vydaly dětskou knihu s názvem Jeden den Marlona Bunda v domácnosti viceprezidenta, která má dětem přiblížit, jak takový americký viceprezident žije a pracuje.

Nevinná dětská knížka, řekl by někdo – ale ne tak americký komik John Oliver. Tomu vadí, že kniha bude propagována nadací Focus on Family, která mimo jiné tvrdí, že „homosexualita je odnaučitelná“, a nabízí pomoc těm, kdo se potýkají s „nechtěnou sexuální orientací“.  Sám ultrakonzervativní Pence proslul odporem vůči homosexuálním sňatkům, jež podle něj vedou k „rozkladu společnosti“.

Reklama
Reklama

John Oliver tak se rozhodl využít Marlonovy popularity a pouhý den před vydáním knihy během své show oznámil, že i jeho tým napsal dětskou knihu o oblíbeném králíkovi. Jmenuje se Den v životě Marlona Bunda a vypráví o tom, jak se Pencův králík zamiluje do jiného králíka. Kniha je věnována „každému králíčkovi, který se cítí tak trochu jiný“ - a sleduje příběh o Marlonu a jeho lásce Wesleym, „nejkrásnějším králíkovi na celém světě“, kteří se chtějí vzít, ale jeden zlý brouk jim v tom brání. Audioverzi knihy namluvil Jim Parsons alias Sheldon ze známého seriálu Big Bang Theory, jenž se ke své homosexuální orientaci otevřeně hlásí.

Veškerý výtěžek z prodeje knihy Oliver věnuje organizacím pomáhající lidem se stejnou sexuální orientací v boji proti diskriminaci a sebevraždám dospívajících. „Je to krásná dětská knížka“, říká John Oliver. „Kupte jim svým dětem, svým přátelům, anebo jen tak, abyste naštvali Mika Pence“, dodává.

Že k tomu mají Američané evidentně chuť, ukazuje obrovský zájem: během dvou dnů se prodalo 180 000 kusů a na serveru Amazon příběh o homosexuálním králíkovi amerického viceprezidenta vévodí žebříčku nejprodávanějších titulů.

https://www.youtube.com/watch?v=rs2RlZQVXBU

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Demokracie už není dominantní politickou ideou ve světě, píše Ivan Krastev v The New York Times. Odkazuje na politologa Kena Jowitta, podle něhož se skutečná moc států dá nejlépe měřit tím, nakolik jsou ostatní ochotní napodobovat jejich instituce a životní styl.

V 17. století byla vzorem moci a prestiže Francie krále Ludvíka XIV. - jiné evropské státy ji imitovaly, vyučovaly francouzštinu, kopírovaly francouzské manýry a stavěly ve svých městech menší verze zámku ve Versailles.  V 19. století se pak objektem politických tužeb stal britský parlament -  například Maďaři v Budapešti postavili podobný.

Reklama
Reklama

“Po konci studené války pak převládl pocit, že stojíte na správné straně historie, pokud napodobujete Západ. Pořádat volby a psát ústavy inspirované tou americkou bylo pro sebevědomí států stejně důležité jako vlastnosti chytrého telefonu pro sebevědomí dnešních teenagerů,” píše Krastev v komentáři nazvaném Vítejte v době doživotních vládců, který reaguje na proměnu Komunistické strany Číny, jež Si Ťin-pchingovi umožní zůstat bez omezení v čele státu.

“Omezování moci vládců bylo způsobem, jak se i nedemokratické státy přizpůsobovaly éře demokracie. Naoko dodržovaly demokratickou fasádu a pořádaly volby…  Byl to podvod, ale pro demokratické systémy bylo důležité alespoň předstírat, že není. To bylo skutečným důkazem převahy ideálu demokracie - a nikoli samo šíření liberální demokracie. I Čínu to ovlivnilo.”

Až doteď. Čínský posun k vládě jednoho muže, který může zůstat u moci nadosmrti, proto podle Krasteva bude mít dopad i ve státech ležících daleko od „říše středu“. Stoupající počet lídrů v demokratických i nedemokratických státech se viditelně začíná chovat jako kdysi monarchové: koncentrují ve svých rukách moc a nezáleží jim na tom, zda je země autoritářská nebo demokratická. Podstatná je z jejich pohledu kvalita vladaře. Mohou se spolehnout i na veřejnou podporu: nedůvěra vůči politikům je vysoká a silný lídr je v očích mnoha voličů lepší než zkorumpovaný politický establishment.

Vláda silného muže je zkrátka v módě. Evropský model, v jehož jádru po zkušenostech z historie leží odmítnutí příliš silného vladaře, dnes čelí z globálního pohledu silné, jakkoli nevábné alternativě.

Reklama
Reklama