čtvrtek 1. 11. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

V zahradě papežského velvyslance v Římě byly nalezeny lidské pozůstatky. O nálezu stručně informoval tiskový úřad Svatého Stolce a podle úniku informací ke spřáteleným italským novinářům bylo zahájeno vyšetřování, zda nejde o kosti Emanuely Orlandi - patnáctileté dívky, která za tajuplných okolností zmizela nedaleko vatikánského kostela v Římě před pětatřiceti lety, a její dodnes neobjasněný osud se už pokusilo vysvětlit mnoho konspiračních teorií.

Jak informuje server Daily Beast, lidské pozůstatky – údajně lebka a několik zubů - byly v areálu apoštolského nuncia v noblesní římské čtvrti Parioli nalezeny v pondělí při blíže neupřesněné rekonstrukci. Spojitost se zmizelou dívkou přitom podle serveru vytanula znalcům na mysli okamžitě: dcera vatikánského úředníka se ztratila cestou na hodinu flétny 22. června 1983 a naposledy byla viděna, jak nastupuje do tmavě zeleného BMW u Vatikánem vlastněné baziliky sv. Apolináře. Auto zmizelo beze stopy, stejně jako Emanuela.

Reklama
Reklama

O osudu dívky se od té doby vedou vzrušené spekulace. Vrchní vatikánský exorcista Gabriele Amorth například před smrtí tvrdil, že během své práce objevil tajnou organizaci vedenou členem vatikánské gardy, která dodávala dívky na divoké večírky, jichž se účastnili diplomati z ambasád u Svatého stolce. „Emanuelino zmizení má sexuální motiv,“ řekl deníku La Stampa v roce 2012. „Jsem přesvědčen, že se stala obětí právě této organizace.“

Jiná teorie je spjatá s faktem, že otec zmizelé dívky pracoval ve Vatikánské bance. Emanuela byla podle tohoto výkladu unesena proto, aby ve strachu o její život neprozradil policii obsah dokumentů, které při své práci objevil a které prozrazovaly spojenectví pro Vatikán pracujícího finančníka Roberta Calviho (známého pod přezdívkou Boží bankéř) s mafií.

Demonstrace za spravedlnost pro zmizelou Emanuelu Orlandi
2012: demonstrace za spravedlnost pro zmizelou Emanuelu Orlandi • Autor: Andrew Medichini, AP/ČTK

Calvi rok před dívčiným zmizením odjel na falešný pas z Itálie a byl nalezen oběšený pod jedním z londýnských mostů, kapsy obleku plné kamení a peněz (konkrétně podle policejní zprávy 15 tisíc dolarů ve třech různých měnách.) Policie dlouho váhala mezi sebevraždou a vraždou; dnes je finančníkova smrt vedena jako nevyřešená vražda.

Věci kolem Emanuelina „vatikánského“ zmizení se dál zkomplikovaly v roce 2012, kdy byla na příkaz papeže Benedikta 16. otevřena hrobka u zdi zmíněné baziliky sv. Apolináře. Toto prestižní místo k poslednímu odpočinku získal v 80. letech od církve za nikdy nevysvětlené „zásluhy“ či služby římský gangster Enrico “Renatino” De Pedis  - a pak zde byl pohřben, když v roce 1990 zastřelili členové jeho vlastního gangu. Hrob byl otevřen proto, že jisté zdroje vedly policii i církev k domněnce, že vedle De Pedise byla pohřbena unesená a zavražděná Emanuela Orlando.

Exhumace pak opravdu vedle gangsterovy kostry objevila i mysteriózní kosti jiného člověka, ale Emanuele nepatřily. „Jsem přesvědčen, že moje sestra dodnes někde žije a že tři poslední papežové znají pravdu o jejím případu,“ cituje Daily Beast bratra zmizelé dívky Pietra Orlanda, který dodnes žije ve vatikánském bytě, odkud před 35 lety odešla Emanuela na svou poslední lekci.

Podle zpravodajských serverů bere Vatikán případ kostí objevených v areálu svého římského velvyslanectví velmi vážně. Policie případ vyšetřuje jako vraždu a v současné době čeká na výsledky testu DNA, zda nalezené pozůstatky patří Emanuele, nebo stejně staré dívce Mirelle Gregori, která v Římě zmizela za stejně nevyjasněných – a s Vatikánem spjatých – okolností měsíc před únosem od baziliky sv. Apolináře.

https://www.youtube.com/watch?v=7WvDC1kYG2c

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

K novele občanského zákoníku, který otevírá manželství také stejnopohlavním párům, se sice poslanci ve středu nedostali (a není jasné, kdy na ni přijde řada). Ale nejen proto bude ještě tento zákon nějakou dobu na stole společně s otázkami, které vyvolává.

V jednom z hlavních argumentů se kritici uzákonění manželství gayů a leseb odvolávají na letitost, ba dokonce odvěkost institutu manželství coby svazku muže a ženy, který z podstaty nemůže zahrnovat gaye a lesby. Symbolicky to na sociálních sítích vyjádřil třeba místopředseda lidovců Jiří Mihola, když napsal, že porcelánový hrnek není sklenička, i kdybychom mu tak chtěli říkat.

Reklama
Reklama

Když ovšem u té metafory zůstaneme, vyvstane jasně základní problém s tímto typem argumentů. Z porcelánového hrníčku, z něhož pije dnes pan Mihola, nepili staří Římané, Vikingové či severoameričtí Indiáni. A nepili z něj nakonec ani naši předci ještě před pár desítkami let. A nepijí z něj unisono ani všichni dnes. Všichni sice pili z nějaké nádoby, ale byl to předmět ohromně proměnlivý v čase a v závislosti na konkrétní éře, kultuře a společnosti. Stejně jako definice manželství – která se i dnes velmi liší od Irska přes Indii po Saúdskou Arábii.

Rozvod, narovnání postavení žen, monogamie, legalizace rasově a nábožensky smíšených svazků – to všechno jsou radikální změny, jimiž manželství za poslední stovky a desítky let prošlo. Když zůstaneme doma: ještě před pár desítkami let manželství v českých zemích upravoval občanský zákoník pocházející ještě z dob Rakouska-Uherska (1811) a obsahující řadu pozoruhodných ustanovení. Kromě úsměvné podmínky, že manželství nesmí uzavírat „zuřiví, šílení, blbí a nedospělí“, kupříkladu zákon zapovídal svatbu křesťanů a křesťanek s lidmi jiného vyznání, či svazek lidí, kteří se „spolu dopustili cizoložství“ na předchozích partnerech.

Rozluka byl pak velmi komplikovaný proces s řadou podmínek. Hlavou rodiny byl muž, který byl navíc zákonným zástupcem ženy, a jen on měl v zákoně přiznána „otcovská práva“. O mateřských tam není ani slovo, přičemž kupříkladu výhradně otec také rozhodoval o povolání dětí.

Jen těžko si lze představit, že by dnes politici vážně navrhovali, abychom se vrátili doby, kdy se lidé v manželském svazku mohli beztrestně týrat a znásilňovat, kdy manžel podle zákona rozhodoval naprosto o všem (a jeho žena naopak téměř o ničem včetně vlastních dětí), kdy nebylo možné – či velmi obtížné - se rozvést. Kdy nebylo možné si vzít člověka jiného vyznání a rasy. Manželství je společenský koncept a jako takový se logicky neustále proměňuje v závislosti na proměnách společnosti.

Jde taky o děti

A pokud má manželství jako jeden ze základních účelů zajistit partnerům stabilitu a bezpečí a právní i jinou ochranu pro jejich potomky, není to argument proti svatbám gayů a leseb, ale naopak pro ně. V současnosti platné registrované partnerství není postaveno na roveň manželství a má to jak symbolické, tak konkrétní praktické dopady. Registrované partnerství lze uzavřít na omezeném počtu úřadů v omezených časech (a prostě to není svatba), další rozdíly obsahuje zhruba stovka předpisů. Včetně vcelku zásadních otázek spadajících do rodinného či majetkového práva: neexistuje kupříkladu společné jmění manželů, partneři nemají nárok na vdovský či vdovecký důchod.

Konkrétní dopady nerovnováhy mezi oběma typy svazků se dotýkají také dětí, o jejichž blaho by mělo jít každé společnosti. Podle údajů z posledního sčítání lidu v roce 2011 jich žila v rodinách homosexuálních párů necelá tisícovka. LGBT aktivisté sice nemají po ruce přesná čísla, nicméně odhadují, že toto číslo se od té doby podstatně zvýšilo. Také proto, že gayové a lesby již děti běžně adoptují, fungují jako pěstouni a mají vlastní děti biologické.

Na rozdíl od manželství však registrovaní nemají možnost tzv. osvojit si dítě svého partnera ani dítě osvojit společně (to se týká třeba adopcí). Dítě gayů a leseb tak má právní vztah vždy pouze k jednomu rodiči, což má opět symbolické i praktické dopady. V případě rozpadu vztahu registrovaných partnerů nemá kupříkladu dítě automaticky nárok vídat druhého rodiče, nemá nárok na výživné a je znevýhodněno také v otázkách dědictví.

Stát tak sice gayům a lesbám umožňuje děti adoptovat, pečovat o ně jako pěstouni a mít vlastní biologické potomky, ale zároveň tyto děti ponechává v druhořadém postavení.

https://video.aktualne.cz/dvtv/snatky-homosexualu-chteji-rikat-manzelstvi-necemu-co-manzels/r~89dcb4f4dd4b11e899e2ac1f6b220ee8/

Reklama
Reklama