úterý 22. 8. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Jako reakce na incidenty v Charlottesville společnosti jako Spotify, Uber, Apple nebo Facebook otevřeně deklarovaly, že nebudou poskytovat prostor projevům spojeným s extrémní pravicí a neonacismem. Například streamovací portál Spotify - stejně jako o pár dní dříve Apple Music - ze své databáze odstranil desítky kapel, které v textech sympatizují s nacistickými myšlenkami. „Spotify přechází k okamžitému kroku pro odstranění podobného materiálu. Jsme rádi za všechna upozornění na takový obsah – dnes jsme stihli identifikovat a odstranit mnoho kapel a pokračujeme v přezkoumávání dalších upozornění,” uvádí oficiální prohlášení společnosti z 16. srpna.

K ještě významnějšímu kroku nyní přistupují americké společnosti, na nichž stojí fungování stránek na internetu vůbec - provozovatelé webových portálů, registrů domén a dalších služeb nezbytných pro obsah. Firmy GoDaddy, Cloudflare a Google postupně začaly odpojovat přístup k neonacistické stránce Daily Stormer. Web, na kterém se pravidelně objevovaly rasistické a antisemitské texty, se dostal do povědomí americké veřejnosti poté, co se na něm svolávali ultrapravicoví demonstranti z Charlottesville, kteří tady chtěli protestovat proti odstranění sochy konfederačního generála Roberta E. Lee. Tím začala celá série tragických incidentů.

Reklama
Reklama

Na neonacistické stránce se pak objevily i tendenční reportáže z místa střetů, které vyvolaly vlnu odporu. A právě nenávistný článek o zabité demonstrující Heather Meyer stahoval Facebook z profilů, pokud ho uživatelé sdíleli. Ředitel firmy Cloudfare, která web jako první odpojila, rozhodnutí odůvodnil: „Poslední kapkou pro nás bylo tvrzení týmu okolo Daily Stormer, že tajně podporujeme jejich ideologii.“ Cloudfare veřejně neodsoudil jen neonacistické weby, ale i ty, které se hlásí k tzv. ideologii alt-right - například ultranacionalistický server Vanguard America.

Kroky online společností ovšem následně rozvířily i debatu o cenzuře na internetu - a většina z nich vyzývá k rozvaze. Server The Verge se v komentáři zamýšlí nad tím, jak snadné je získat nálepku „alternativního názorového prostoru na internetu“. Redaktorka Adi Robertson píše, že je přínosné, když lidé tlačí na velké společnosti, aby se vymezovaly proti nenávistným projevům. Zároveň upozorňuje, že je v některých případech velmi obtížné odlišit toto jednání od cest, které mohou nakonec vést k monopolizaci velké části internetu. Debatu, jak účinně bojovat proti extrémním skupinám na webu, tak přirovnává ke “kanárkovi v dole”.

Autorka cituje i organizaci Electronic Frontier Foundation, která rovněž varuje, že i dobře míněný postup může na druhou stranu otevírat dveře pro větší regulaci běžného obsahu a také pro vytváření opresivních nástrojů sloužících nedemokratickým režimům. Události minulých dní ukazují potřebu jasných pravidel pro demokratický internet, uzavírá Robertson článek.

Podobně se vyjadřuje i editorial deníku Guardian s podtitulkem „Kdo by nás měl chránit online? A kdo bude hlídat hlídače?” Souhlasí s přístupem velkých firem a tvrdí, že i na internetu musí existovat zákonné limity, které by měla společnost vyžadovat. A v nich bude bezesporu největší roli hrát spolupráce vlád a soukromých společností. Jedním dechem však dodává, že omezování obsahu na internetu by nemělo být doménou vlád, ale právě soukromých společností jako Cloudfare, které by měly převzít zodpovědnost nad tím, co se na jejich platformě objeví.

„Každá země bude mít jiný regulační režim, někdo lepší, někdo horší - a soukromé firmy budou mít rozdílně nastavené etické standardy. To je nevyhnutelné. Hlavním cílem – a to platí zejména pro vlády – však nemá být sám akt cenzury, nýbrž vytváření prostoru, ve kterém jsou pravidla otevřeně a demokraticky vytvářena a následně pak vymáhána prostřednictvím nezávislých soudů,” vysvětluje svůj postoj Guardian.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Je devět hodin dopoledne, teplota v Kuvajtu už dosahuje 45 stupňů Celsia a dál stoupá. Sběrači odpadu nicméně již několik hodin pracují v ulicích, těla mají co nejvíce zahalená, aby se alespoň trochu ochránili před pražícím sluncem. Jen několik metrů opodál se nachází obrovské nákupní středisko s klimatizací puštěnou na plný výkon.

Na několika metrech čtverečních se zde koncentrují všechny současné problémy Kuvajtu: obrovské kontrasty mezi zahraničními pracovníky, kteří jsou vystaveni žáru v ulicích, a domácí populací, která se uchyluje do chlazených budov. Jejich provoz se ovšem stává energeticky neudržitelný, a město tak podle deníku Guardian čelí krizi: kvůli rostoucím teplotám spotřebovává čím dál tím víc své ropy na výrobu energie nutné k pohánění klimatizací. Jak je ovšem známo, spotřeba fosilních paliva je jednou z příčin oteplování. A navíc, i zdánlivě bezdné ropné zásoby arabské monarchie se ztenčují.

Reklama
Reklama

Během několika posledních let rostla průměrná teplota v Kuvajtu s železnou pravidelností, v letních měsících dosahuje běžně 50 stupňů, a loni se dokonce vyšplhala až na rekordních 54 stupňů, čímž se z Kuvajtu stalo nejteplejší město na světě. Bohatší domácí populace si zatím sice může dovolit trávit celé dny v klimatizovaných prostorách, takových lidí je však dnes v Kuvajtu menšina. Zhruba 70 % populace tvoří imigranti a zahraniční pracovníci, kteří přišli jako levná pracovní síla a budují neustále nová a nová obchodní střediska či kancelářské komplexy.

A view of Kuwait City
Bez tradičních cihlových budov • Autor: REUTERS

Ačkoliv kuvajtská vláda zakázala stavebním firmám pracovat v době největšího horka, tedy mezi polednem a čtvrtou odpolední, běžně lze vidět i v této době lopotící se dělníky. Jeden z vedoucích stavby pro reportéra Guardianu (pod podmínkou anonymity) uvedl, že většina pracovníků pochází z Egypta, Bangladéše či Indie. Jelikož nejsou občany Kuvajtu, pro firmy je mnohem snazší obejít legislativu a své zaměstnance vykořisťovat. „Nikdy jsem tu navíc neviděl žádnou vládní kontrolu,“ dodává.

Zaměstnanec, který by odmítl v takových podmínkách pracovat, je bez peněz poslán domů a na jeho místo okamžitě nastoupí někdo další, popisuje deníku  zdroj obeznámený s realitou pracovního trhu v zemi, jejíž občané měli v roce 2016 pátý nejvyšší příjem na hlavu na světě.

Kromě zoufalých pracovních (a životních) podmínek statisíců zahraničních dělníků se ovšem Kuvajt potýká i s dalším problémem – neudržitelností současného způsobu fungování města, které ohrožují nejenom rostoucí teploty, ale i stoupající hladina oceánu. Jednou z příčin neschopnosti Kuvajtu vypořádat se efektivně s dopady klimatických změn je historický, dodnes přetrvávající vliv ropy na podobu města.

Když byly v roce 1938 objeveny rozsáhlé ropné zásoby, jimiž království disponuje, ruku v ruce s nově nabytým pocitem síly a národní hrdosti šlo přesvědčení, že si hlavní město zaslouží přestavět do podoby odpovídající získané roli. Kuvajt od té doby prošel masivní rekonstrukcí: město se zbavilo shluků tradičních cihlových budov a nahradilo je mrakodrapy západního stylu. Na rozdíl od původních budov však prosklené mrakodrapy samy o sobě neposkytují žádné chlazení a všechny potřebují energeticky náročnou klimatizaci.

V situaci, kdy se zásoby vody i ropy malé monarchie neustále scvrkávají, se tak tento způsob života jeví neustále více jako neudržitelný. Téměř 100 % pitné vody získává Kuvajt odsolováním mořské vody. I tento proces je energeticky velmi náročný, nicméně vláda ceny vysoce dotuje, což logicky vede i k jejímu plýtvání – spotřeba vody v Kuvajtu patří celosvětově mezi nejvyšší.

„Do jisté míry se musíme vrátit zpět k podobě tradičního města,“ říká Aisha Alsager z firmy AGi Architects, která se snaží propagovat ekologicky udržitelné bydlení a inspiraci čerpá z perské architektury. V roce 2019 by měla začít výstavba ekologického „chytrého města“ za 4 miliardy dolarů - nové obytné části Kuvajtu, v níž by měla fungovat veřejná doprava i kontrola množství spotřebované vody.

Řada expertů zůstává nicméně skeptická a varuje, že skutečně efektivní boj s klimatickými změnami bude vyžadovat radikální změnu v myšlení všech Kuvajťanů a musí zároveň zahrnovat plán, jak pomoci i té nejzranitelnější části společnosti. Že se to momentálně ne úplně daří, připouští i Aisha Alsager: „Vezměte si příklad dálnic, všude na světě se snaží je omezovat a u nás v Kuvajtu jich oproti minulým rokům stavíme desetkrát víc.“

The Avenues - huge shopping mall
Jedno z mnoha nákupních center v Kuvajtu • Autor: CC-BY-SA 2.0, Steve & Jemma Copley

Reklama
Reklama