Přijde chlápek do baru a ptá se: „Máte nealkoholické pivo?“ Barmanku mu odpoví: „To, miláčku, nemáme. Proč? Seš tu autem?“. A chlápek odtuší: „Vůbec ne. Jsem abstinující alkoholik.“ To není nejhorší vtip z řady „přijde chlápek do baru“. ale skutečná historka z turné kapely Idles, kterou v reportáži pro The Guardian popisuje Michael Hann.
Oním chlápkem z baru je třiatřicetiletý zpěvák Joe Talbot, který stojí v čele kapely, a rozhodně to není obvyklý frontman - a to ani z pohledu novináře. Jestli si totiž Talbot něčeho cení na prvním místě, tak je to upřímnost. Proto odpověděl pravdivě barmance, a stejně tak se novináře Hanna na konci rozhovoru ptá: „Myslíš, že jsem k tobě byl v tom interview dost upřímný?“ Novinář se cítí zaskočený a říká, že by si tuhle otázku měl zpěvák zodpovědět sám; Talbot přikývne.
S podobným odhodláním říkat pouze pravdu se bristolští Idles pustili do natáčení loňského debutu své kapely s názvem Brutalism. Za doprovodu zuřivého, vysokorychlostního punk-rocku Talbot chrlí texty, v nichž se dotýká mužské agresivity, vyrovnává se se smrtí své vážně nemocné matky, o niž pečoval od svých teenagerských let, kritizuje britskou Národní zdravotní služba a zpívá refrén o tom, že „nejlepší způsob, jak vyděsit konzervativce, je číst a zbohatnout“. Ve zbrusu novém singlu Danny Nedelko zase Idles vzdávají hold všem přistěhovalcům. „Můj pokrevní bratr je imigrant, nádherný imigrant. Můj pokrevní bratr je Freddie Mercury a nigerská matka tří dětí.“
Idles v současnosti chystají vydání nového alba Joy as an Act of Resistance, které opět nabídne směs skladeb, v nichž se mísí politická témata s osobní bolestí. Živě ho pak mimo jiné představí 13. listopadu v pražském klubu Futurum.
Talbotovi rodiče se rozvedli, když mu bylo půl roku. Matka předtím, než po prodělaném infarktu odešla do předčasného důchodu, pracovala na daňovém úřadu. Dlouho doma nevydržela a nastoupila do Tesca. Její druhou pracovní kariéru ukončila mrtvice, Talbotovi bylo šestnáct a musel se začít o svou matku starat. Měl ji rád, ale nechtěl za ni být zodpovědný, a začal se tomu úkolu vyhýbat. Nastoupil alkohol i drogy. „Zůstával jsem na večírcích až do samotného konce, protože jsem se nechtěl jít spát a vstávat a být zodpovědný za matku i za sebe. Cítil jsem, jak na mě samotný východ slunce doléhá tíhou zodpovědnosti.“
Matka zemřela během nahrávání debutu Brutalism a mnohé ze vzteku na sebe samotného za to, jak se vyhýbal realitě, se odrazuje i v mrazivě přímých textech. Pro Talbota se pravda stala úlevou, a to ještě další tragické události v jeho životě měly teprve přijít.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
