sobota 16. 6. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Přijde chlápek do baru a ptá se: „Máte nealkoholické pivo?“ Barmanku mu odpoví: „To, miláčku, nemáme. Proč? Seš tu autem?“. A chlápek odtuší: „Vůbec ne. Jsem abstinující alkoholik.“ To není nejhorší vtip z řady „přijde chlápek do baru“. ale skutečná historka z turné kapely Idles, kterou v reportáži pro The Guardian popisuje Michael Hann.

Oním chlápkem z baru je třiatřicetiletý zpěvák Joe Talbot, který stojí v čele kapely, a rozhodně to není obvyklý frontman - a to ani z pohledu novináře. Jestli si totiž Talbot něčeho cení na prvním místě, tak je to upřímnost. Proto odpověděl pravdivě barmance, a stejně tak se novináře Hanna na konci rozhovoru ptá: „Myslíš, že jsem k tobě byl v tom interview dost upřímný?“ Novinář se cítí zaskočený a říká, že by si tuhle otázku měl zpěvák zodpovědět sám; Talbot přikývne.

Reklama
Reklama

S podobným odhodláním říkat pouze pravdu se bristolští Idles pustili do natáčení loňského debutu své kapely s názvem Brutalism. Za doprovodu zuřivého, vysokorychlostního punk-rocku Talbot chrlí texty, v nichž se dotýká mužské agresivity, vyrovnává se se smrtí své vážně nemocné matky, o niž pečoval od svých teenagerských let, kritizuje britskou Národní zdravotní služba a zpívá refrén o tom, že „nejlepší způsob, jak vyděsit konzervativce, je číst a zbohatnout“. Ve zbrusu novém singlu Danny Nedelko zase Idles vzdávají hold všem přistěhovalcům. „Můj pokrevní bratr je imigrant, nádherný imigrant. Můj pokrevní bratr je Freddie Mercury a nigerská matka tří dětí.“

Idles v současnosti chystají vydání nového alba Joy as an Act of Resistance, které opět nabídne směs skladeb, v nichž se mísí politická témata s osobní bolestí. Živě ho pak mimo jiné představí 13. listopadu v pražském klubu Futurum.

https://www.youtube.com/watch?v=QkF_G-RF66M

Talbotovi rodiče se rozvedli, když mu bylo půl roku. Matka předtím, než po prodělaném infarktu odešla do předčasného důchodu, pracovala na daňovém úřadu. Dlouho doma nevydržela a nastoupila do Tesca. Její druhou pracovní kariéru ukončila mrtvice, Talbotovi bylo šestnáct a musel se začít o svou matku starat. Měl ji rád, ale nechtěl za ni být zodpovědný, a začal se tomu úkolu vyhýbat. Nastoupil alkohol i drogy. „Zůstával jsem na večírcích až do samotného konce, protože jsem se nechtěl jít spát a vstávat a být zodpovědný za matku i za sebe. Cítil jsem, jak na mě samotný východ slunce doléhá tíhou zodpovědnosti.“

Matka zemřela během nahrávání debutu Brutalism a mnohé ze vzteku na sebe samotného za to, jak se vyhýbal realitě, se odrazuje i v mrazivě přímých textech. Pro Talbota se pravda stala úlevou, a to ještě další tragické události v jeho životě měly teprve přijít.

https://www.youtube.com/watch?v=BuQG6_evFc8

Inzerce
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Disneyland pro postmoderní umění, takovou nálepku dal důlní magnát Bernardo Paz své obří galerii Inhotim, kterou vybudoval v brazilském státě Minas Gerais. Nachází se tu díla Matthewa Barneyho, Olafura Eliassona nebo Douga Aitkena, dvě instalace dokonce zahrnují bazény, v nichž si mohou návštěvníci zaplavat.

Inhotim, jehož bezprostřední okolí Paz proměnil v botanickou zahradu a přírodní rezervaci, kam dovezl flóru z Madagaskaru i Srí Lanky, přitahuje statisíce turistů. Vše by bylo idylické, ovšem Inhotim je také symbolem přítomnosti špinavých peněz ve světě umění. Vše začalo, když byl Paz loni obviněn z daňových úniků a praní špinavých peněz. Galerie byla součástí a profitovala z jeho podvodů.

Reklama
Reklama

To vše podrobně zkoumá text  The Crimes That Fueled a Fantastic Brazilian Museum, který pro Bloomberg Businessweek napsal Alex Cuadros. A nebyly to jen podvody spjaté s Inhotim, jak reportáž ukazuje: Bernard Paz se provinil proti mnoha paragrafům spojených s ochranou životního prostředí a profitoval také z dětské práce. Přitom sedmašedesátiletý podnikatel pokládá Inhotim za „největší sociální projekt na světě, jaký kdo kdy udělal“. Tím chce říct mimo jiné to, že ve středu jsou návštěvy zdarma, a stejně tak prý tu neplatí chudí lidé.

Na začátku Paz si chtěl vybudovat soukromou sbírku, ale jinak nebyl do umění úplný blázen. Zbohatl tak, že převzal krachující důlní společnosti, a další obrovskou příležitost vycítil sotva pár hodin poté, co se zřítily budovy Světového obchodního centra. V tu chvíli zavolal kurátorovi svých sbírek Ricardo Sardenbergovi a oznámil mu: „Jestli někdy byl čas jet do New Yorku, tak je to právě teď.“

https://www.youtube.com/watch?v=vfyTyvphiHM&t=24s

Vyrazili prvním možným letem. Jak v textu vzpomíná Sardenberg, výstavní síně v galerijní čtvrti Chelsea zely prázdnotou a dealeři umění byli šťastní, že mají aspoň nějakého zákazníka. Tehdy skoupili obrazy a plastiky od předních umělců podle Sardenbergových slova „za cenu banánu“. Následně Paz proslul investicemi do projektů udělaných přímo na míru areálu Inhotimu.

Umělci byli často ochotní jít dolu s honorářem, protože si mohli vyzkoušet takřka vše, co si zamanuli. Doug Aitken tak třeba navrhl Sonic Pavilion – dílo, jehož realizace zabrala pět let a během níž byla vyhloubena šachta do hloubky 200 metrů, kam byly umístěny mikrofony přenášející zvuky Země.

V jiných oblastech však Paz Zemi devastoval. Zásadním odvětvím jeho byznysu bylo a je pěstování eukalyptu – coby stromu vhodného na produkci dřevěného uhlí. Eukalyptus je známý nejen jako žíznivý strom, který postupně ničil a vysušoval úrodnou tropickou savanu, Paz kvůli jeho pěstování postupně vystrnadil mnoho starousedlíků z jejich pozemků. Také neváhal obejít zákony, které chrání říční prameny, a čerpal z nich pro zavlažování.

Nehledě na to, že o milíře, v nichž se z dřeva stává dřevěné uhlí, se běžně staraly děti ve věku 10 až 14 let. To vše zůstávalo dlouho bez povšimnutí. První skandál Paz zaznamenal, když se po zanedbání bezpečnostních předpisů protrhla přehrada u jednoho z jeho dolů a zahynulo zde sedm horníků. A následovala další odhalení…