sobota 11. 3. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Že psaní o jídle dnes zabírá stejný, ne-li větší, prostor, jaký dříve býval vyhrazený hudbě, už dlouho tvrdí Jonathan Gold, sám prominentní food kritik a držitel Pulitzerovy ceny. Autoři píšící o jídle, od bloggerů po členy tradičních redakcí, si aktuálně užívají podobnou popularitu jako kdysi hudební recenzenti. Nejenže vedou debatu, kterou veřejnost pokládá za kulturně relevantní, ale také jim jejich job v redakci závidějí všichni kolegové.

 Boom referování o jídle v amerických médiích popisuje Bryan Curtis v textu Will Write for Food na serveru The Ringer – a nabízí poučený historický vhled do branže, která ještě v sedmdesátých letech prakticky neexistovala. V roce 1975 měli Jane a Michael Sternovi obrovské problémy vůbec prosadit u knižního vydavatele průvodce po levných regionálních restauracích s názvem Roadfood.

Dnes se bez sekce o jídle - která se neomezuje na recenze restauraci, ale přináší třeba i profily prvotřídních šéfkuchařů - neobejde žádné významnější periodikum. O The New Yorker po generačně profilovaný Vice, který touto disciplínou ve svých začátcích vysloveně pohrdal. Publikum zároveň v jídle nachází kulturní a sociální významy, které dříve bývaly netušené: zrcadlí se v něm nejen otázky zdraví, ale i globalizační pohyby.

V nultých letech tuto tendenci zvedla blogosféra, kde se psaní o jídle dařilo; ke slovu se dostala také nová generace šéfkuchařů, která svou práci začala pojímat více jako show - což jen umocnily mediální hvězdy typu Anthony Bourdaina.

Svou roli v tom dozajista i věkový posun mnohých autorů, jak uvádí Zach Brooks, zakladatel webu Midtown Lunch zaměřeného na stravování v New Yorku: „Když jsem byl teenager a dvacátník, hudba pro mě znamenala všechno. Chodil jsem na koncerty, kupoval si desky, to bylo všechno, co mě zajímalo. Po třicítce se všechna tahle vášeň obrátila k jídlu; všechno nadšení, které jsem míval pro Radiohead nebo My Morning Jacket, se náhle dostávalo Davidu Changovi a Anthonymu Bourdainovi.“

https://www.youtube.com/watch?v=EdhiE0RqQc8

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Ten dům v michiganském městě Kalamazoo si Jack White koupil jen na základě několika fotografii. Víc nepotřeboval. Ostatně ani nemá v plánu v něm bydlet, chce ho jen zrekonstruovat. Zmíněnou budovu totiž postavil George Nelson, významná figura amerického modernismu, jehož specializací byl design nábytku.

Fascinace Nelsonem sahá u Jacka Whitea až do mladických let, kdy se živil jako čalouník. Pravidelně jezdíval Detroitem a hledal vyhozené kusy nábytku, které by mohl opravit a dál prodat - a Nelsonovy gauče nebo židle bývaly často jeho nejcennější trofeje.

Reklama
Reklama

Věnovat se restaurátorství je excentrický koníček i na rockovou hvězdu, jakou White je - ale v jeho případě se modernistický minimalismus úzce dotýká i jeho písňové tvorby.  Což krásně popisuje Alec Wilkinson v profilu s názvem Jack White's Infinite Imagination pro The New Yorker.

Zpěváka a kytarista začínal v garážovém punk-bluesovém duu White Stripes, dnes se jedná spíše o všestranného hudebního impresária a majitele vydavatelství  Third Man Records, který má slabost pro vše staromilské. Užívá si hudbu na vinylu a velmi mu to vychází. Jeho druhého sólového alba Lazaretto se v první týden po vydání prodalo 40 tisíc kusů vinylů, což je absolutně nejvíc od roku 1991, kdy se prodeje monitorují.

Úspornost je pro Jacka Whitea klíčová a dokládá ji na číslovce 3. Nejenže White Stripes byli spojení kytary, bicích a hlasů, ale také do své image nepouštěli žádnou jinou barvu než bílou, černou a červenou. Posedlost trojkou si přitom přinesl nikoli ze studia moderního umění, ale opět z čalounické dílny: „Tři je minimální počet spon, který musí čalouník použít, aby napnul látku. Tři stačí k tomu, aby se dalo říct, že je hotovo.“

https://www.youtube.com/watch?v=MQOnbp_DspY

Reklama
Reklama