středa 12. 4. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Léta to bylo něco jako závody ve zbrojení - jen místo bomb šlo o kuřata. Úkol zněl vyšlechtit „odrůdu“, která by se za co nejkratší čas proměnila v co nejmohutnější kouli masa. A jak všichni víme, šlechtitelé se vytáhli. Jejich moderní vydesignovaná kuřata bleskově nabobtnají tak, že často můžou jen ležet, protože nohy váhu těla neunesou. Za měsíc a půl po vyloupnutí ze skořápek se dají rozvážet na pulty a z nich mizí ke spokojeným spotřebitelům, kteří jich za rok po celém světě spořádají 62 miliard. Takže úspěch. Ale místo potlesku najednou nečekaně přichází zvrat.

Jak na serveru Quartz shrnuje ekonomický reportér Chase Purdy, nadnárodní potravinářské firmy a jídelní řetězce čím dál silněji chtějí, aby „jejich“ kuřata rostla pomaleji, aby nebyla tak obrovská a dokázala se před zabitím procházet po svých, aby si aspoň trochu nějak užila života a měla tím pádem po smrti i chutnější maso. Dosáhnout této nové výzvy ale není jednoduché. Naopak – je to docela věda.

Reklama
Reklama

V západním světě dnes šlechtí nové „modely“ dobytka a drůbeže několik málo obřích firem. Ty mají k dispozici celý vějíř genetických informací nutných ke „smontování“ typu zvířete, který si zákazník přeje. Kuřecí producenti, vlastníci velkých drůbežáren, si tak vybírají ze šlechtitelských katalogů svoje budoucí zboží podle nabízených parametrů - například „silné nohy“, „odolnost“, „rychlý růst“, „větší prsíčka“, „výborná masitá výtěžnost“ - stejně jako když si člověk kupuje třeba auto.

Šlechtitelé pak podle objednávky pošlou drůbežářům mladé slepice, které po seznámení s kohoutem a vydají svým majitelům oplodněná vejce. Následuje líheň - a z ní už nová kuřata putují do výrobních drůbežářských hal. Šlechtitelské umění dnešních mistrů dokazují třeba tato Quartzem uvedená čísla: zatímco v 60. letech šlo průměrné kuře na jatka ve stáří 65 dnů a o váze jednoho a půl kilogramu, dnes je „hotové“ za 47 dnů a váží skoro tři kila.

Ale teď se trendy mění. Některé velké řetězce už vyjádřily přání odebírat od drůbežářů v budoucnu kuřata o pětinu lehčí, aby se mohla před smrtí sama procházet, nedráždit tolik ochránce zvířat, a nabízet ještě navíc chutnější maso. Velké šlechtitele změna vkusu nezaskočila a už pracují na vývoji nové linie. Jak zmiňuje Quartz, například firma Hubbard – jedna ze tří velkých šlechtitelských společností USA – už nabízí drůbežářům model „Kuře zítřka“ a chystá speciální „červenou sérii“ menších, modernějších kuřat. „V téhle hře jsme napřed,“ citoval představitele Hubbardu zpravodajský server Buzzfeed.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Výrok to byl šokující i na „trumpovské“ poměry – a byla jen otázka času, než přijde omluva. Stalo se za pár hodin. Mluvčí Bílého domu Sean Spicer si totiž opravdu zle naběhl, když chtěl vyjádřit míru pobouření nad syrským režimem a před zjevně překvapenými reportéry během tiskové konference prohlásil, že ani nacistický vůdce Adolf Hitler se nesnížil k tomu, aby zaútočil chemickými zbraněmi a aby „použil plyn proti vlastním lidem“. Ze záznamu tiskové konference, kde slova zazněla, je patrné, že si Spicer záhy uvědomuje, že přestřelil -  a později se za výroky omluvil coby „nevhodné a necitlivé“.

Incident nicméně otevřel minimálně dvě otázky: využití chemických zbraní nacisty během druhé světové války a Spicerovu kompetentnost. Jak totiž později mluvčí vysvětlil, výroky směřovaly k bojištím druhé světové války (stejně jako podobné výroky amerického ministra obrany).

Reklama
Reklama

Pokud mluvíme výhradně o bojových akcích, tam skutečně nacistické Německo sarin ani jiné chemické zbraně nepoužilo, přestože prvně jmenovaný nervový plyn byl v Německu ve třicátých letech vyvinut - to víceméně náhodou, při hledání pesticidu, který by napadal nervový systém hmyzu -  a na pokyn nacistů průmyslově vyráběn.

Jak upozorňuje magazín Atlantic, nevíme přesně, proč se nakonec Hitler rozhodl nevyužít chemické zbraně v boji. Jedna z teorií říká, že se obával odplaty Spojenců. Jak však ví kdokoliv se základními znalostmi historie, ale jak to opomenul „zmínit“ Trumpův mluvčí, nacisté plynem zabíjeli v koncentračních táborech.

Nad druhou otázkou a nad tím, kdo by mluvčího, který nezvládá práci, nahradil, se pak zamýšlí magazín Slate. Ať už to Spicer myslel jakkoliv, vyjádřil se neobratně v takové míře, v jaké by se to mluvčímu amerického prezidenta stávat skutečně nemělo. Výzvy k výměně, které zazněly třeba od demokratické političky Nancy Pelosi, nicméně Trump nevyslyšel.

 

Reklama
Reklama