čtvrtek 10. 5. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Když se Británie definitivně rozhodla opustit Evropskou unii a její vláda “aktivovala článek 50”, jak znělo nejčastější sousloví té doby, mnozí frankofonní úředníci a diplomaté si hýčkali naději, že nadvláda angličtiny v Unii končí. Že svět se vrátí ke starým a správným pořádkům a hlavním jednacím jazykem spolku bude zase francouzština. Dnes je jím pochopitelně angličtina, nebo - jak jednou řekl dennímu menu europoslanec Luděk Niedermayer - špatná angličtina. A nejspíš to tak zůstane i přes všechny frankofonní tužby, jak píše server Politico.

S odchodem Británie angličtina z Unie oficiálně nezmizí - je jedním z úředních jazyků v Irsku a na Maltě, tedy v menších zemích. A navíc angličtina získává ještě kouzlo neutrálního jazyka; nikdo nebude zvýhodněn, všichni budou zápasit s cizím jazykem. To vadí například francouzské europoslankyni Sylvii Guillaume, která se bojí, že “se o citlivých záležitostech budeme bavit bez jazykového citu”.

Což je samozřejmě pravda, francouzsky bude mluvit s větším či menším citem právě ona, její kolegové z Beneluxu či Německa, a tím to končí. Východní či jižní Evropa zkrátka francouzsky nemluví a tyto regiony by byly dobrých pár let diplomaticky paralyzované. Když už, tak mluví německy; a proč vlastně právě z němčiny nemohla stát unijní lingua franca?

Jak tedy i někteří obhájci svého milovaného rodného jazyka uznávají, je to prohraný boj. Francouzština sice je jazykem úředníků ve frankofonním Bruselu: osmdesát procent z nich mluví francouzštinou jako svým prvním, druhým či třetím jazykem. Ovšem Evropská unie není jen bruselská byrokracie. Francouzština například ztrácí i svou poslední baštu, Evropský soudní dvůr, který doposud operoval francouzsky. A také lucemburští soudci se přiklánějí k tomu, že by se rozmluvy mezi nimi u některých případů odehrávaly v angličtině.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

 

Ruský prezident Vladimir Putin ve svém inauguračním projevu, kterým v pondělí v kremelském paláci začal své nové, zřejmě poslední funkční období, pronesl svoji oblíbenou větu: Rusko se už brzy stane pátou největší ekonomikou světa. Jak si všímá ruský server Meduza, Putin tenhle cíl slibuje už od roku 2007 (letos ho zopakoval již pošesté) a jeho splnění stále nepřichází. Kýžená meta se zdá být i nyní v nedohlednu - Rusko je momentálně 12. největší ekonomikou světa.

Reklama
Reklama

Meduza připomíná, jak se optimismus ruského vládce v průběhu let měnil. V roce 2007 Putin sliboval přivést Rusko do první pětky v roce 2017, tedy za deset let. O rok později byl opatrnější a vstup do elitního klubu odložil až na rok 2020, tedy za dvanáct let. V červnu roku 2011 ale Putin projevil velké ambice: nejdříve mluvil v červnu o desetiletce (Rusko se mělo dostat do TOP 5 v roce 2021), v září už dokonce o pětiletce (Rusko v TOP 5 do roku 2016).

V roce 2012 pak Rusové - napjatě očekávající slibovaný vzestup - museli zatajit dech, Putin totiž oznámil, že se Rusko stane 5. největší ekonomikou už za tři roky. Nyní je rok 2018 a prezident se vrátil ke skromnějšímu tónu: Rusko bude 5. nejsilnějším hospodářstvím v roce 2024, tedy za šest let.

Analytici ekonomické agentury Bloomberg považují i současný Putinův slib za těžko realizovatelný.  Cena ropy, která je pro ruskou ekonomiku životodárnou surovinou, se sice za poslední dva roky zdvojnásobila, ruská ekonomika přesto roste pomalu (loni to bylo o 1,5 procenta). Rusko je kvůli stále se stupňujícím ekonomickým sankcím Západu odříznuté od kapitálu a také od moderních technologií. Ty tamní průmysl zásadně potřebuje, pokud chce pomýšlet na postup do vyšší ligy. Že se v Rusku nechystají žádné dramatické změny ve stylu vládnutí, napovídá podle agentury i fakt, že Putin vybal za příštího premiéra opět Dmitrije Medveděva.

Pokud by se Rusko mělo stát pátou nejsilnější ekonomikou, HDP země by se muselo za šest let zvýšit o 50 procent, píše pak Washington Post. To se za současného anemického růstu zdá jako zcela nerealistické.

Reklama
Reklama