úterý 20. 3. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

K vlně zásadních společenských změn, která se v posledních měsících vzedmula zejména v konzervativní části světa, se přidaly také Filipíny. Jde o poslední zemi světa, kde není legální rozvod manželství - když tedy nepočítáme Vatikán, který se právě tak trochu nepočítá, protože tam se technicky nemá kdo rozvádět s kým.

Osmdesát procent Filipínců se hlásí ke katolické víře a církev má v zemi značný vliv. Silně konzervativní postoj ovšem dosud nebyl ovlivněn jen Vatikánem. Proti legalizaci rozvodu se staví kupříkladu prezident Rodrigo Duterte, jehož rozhodně nelze podezírat z přehnaného respektování křesťanských zásad. Stejně jako neodpovídá desateru jeho politika vůči drogovým dealerům, v rámci níž jsou zabíjeni lidé bez soudu a v řadě případů zcela nevinní - a taky se k ní Vatikán kriticky vyjádřil, nedává příliš smysl Dutertův odpor k rozvodům. Sám je totiž de facto rozvedený: jeho manželství bylo oficiálně anulováno.

Reklama
Reklama

Dolní komorou filipínského parlamentu ovšem právě prošel zákon, který by měl rozvody zlegalizovat. Návrh Emmi de Jesus, která jako jedna ze dvou poslankyň v parlamentu zastupuje ženskou organizaci GABRIELA, sice podpořila přesvědčivá většinou (134 ku 57), avšak kromě Duterteho bude jistou komplikaci představovat i horní komora parlamentu. Jak upozorňuje BBC, Senát musí schválit doprovodný zákon, který není ještě ani na papíře. Už jen fakt, že krok odsouhlasila dolní komora, nicméně představuje úspěch - zákonodárci předkládali zákon umožňující rozvod v posledních letech opakovaně.

Podle filipínského, anglicky psaného deníku The Philippine Star lze nyní ukončit manželství dvěma cestami – jednak procesem zmiňovaného anulování, který ovšem bývá velmi dlouhý (jeden rok až deset let) a finančně nákladný. Nebo pomocí „zákonné rozluky“, která na rozdíl od anulace manželství neukončuje a neumožňuje se znovu vdát či oženit, nicméně dovoluje ex-manželům žít odděleně. Pro obojí je nutné splnit zákonem stanovené podmínky.

Důvodem pro anulaci může kupříkladu fakt, že jeden z manželů onemocněl pohlavní chorobou či byl k manželství násilím donucen, zatímco u separace se mezi možné důvody počítá domácí násilí, nucení partnera ke změně náboženského vyznání nebo politického názoru, lesbická nebo gay orientace jednoho z partnerů či drogová závislost. Zároveň deník připomíná zajímavý detail, že na muslimy se tamní pravidla nevztahují a pokud uzavřeli sňatek podle islámského práva, mohou se také rozvést.)

Jeden z argumentů pro zavedení běžného rozvodu je tedy socioekonomický – chudší lidé si zrušení manželství jednoduše nemohou dovolit a zejména pro řadu žen, jak argumentovala předkladatelka zákona, to znamená, že zůstávají v manželství s muži, kteří je týrají. Průzkumy veřejného mínění ukazují mírně nadpoloviční podporu novému zákonu.

https://www.youtube.com/watch?v=QMjTGLQRqyY

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Facebook čelí největšímu skandálu své historie. Britský týdeník The Observer (spadající pod Guardian) a americký deník The New York Times o víkendu zveřejnily informace o zneužití dat z 50 milionů soukromých účtů pro účely politických kampaní - mimo jiné i kampaň amerického prezidenta Trumpa.  Facebook již od minulého roku čelí kritice, že jeho platformu využila ruská propaganda a šiřitelé falešných zpráv, nicméně současný skandál svým rozsahem převyšuje všechna dosavadní obvinění.

Klíčovým informátorem obou periodik je kanadský whistleblower Christopher Wylie, který dva roky pracoval ve dvou navzájem propojených britských společnostech SCL Group a Cambridge Analytica, skrze které k úniku dat došlo. Obě firmy se staví do pozice vizionářů politického marketingu a tvrdí, že jsou schopné pomocí online informací a jejich psychologického rozboru „precizně cílit na jednotlivé skupiny obyvatelstva a měnit jejich názory“.  Jak ovšem ukázala odhalení rok trvající investigace, potřebná data společnosti získaly podvodem.

Reklama
Reklama

Čtěte také: Stačí nám 70 lajků

SCL a CA spolupracovaly s cambridgeským psychologem Alexandrem Koganem, tvůrcem aplikace shromažďující informace nejenom o uživatelích, kteří s tím souhlasili, ale i informace o všech jejich přátelích. Kogan pak předal informace oběma společnostem, které vzorek čítající 50 milionů účtů použily k vlastní analýze. Drtivá většina uživatelů přitom neměla tušení, že se s jejich daty pracuje. Navíc je pak firma využila i při vývoji softwarových nástrojů pro podporu volební kampaně Donalda Trumpa.

Facebook se hájí, že chyba není na jeho straně, a viní Kogana. Jak nicméně poukazuje server Wired, je načase přiznat si, že tyto situace nejsou výsledkem náhodného zneužití Facebooku, ale pouze odráží strukturální nastavení sociálních sítí jako takových. „Nejde o zneužívání sociálních sítí, ale pouze o jejich správné používání,“ tvrdí Wired, „dokud si nepřiznáme, že sociální sítě tu jsou od toho, aby o nás sbíraly informace, nepohneme se z místa“.

V podobném duchu píše o kauze i New York Magazine: „Byznys model Facebooku je založen na sběru dat.“ A zde leží jádro problému: sociální sítě disponují neuvěřitelným množstvím informací o svých uživatelích. „Zatím však nepochopily míru zodpovědnosti, která s tím přichází,“ píší ve společném editorialu novináři listu The Guardian, který za odhalením stojí.

Shrnutí kauzy přináší deník The Washington Post.

 

Reklama
Reklama