čtvrtek 10. 8. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Ostrov Hvar ležící v Jaderském moři býval odjakživa klidnou částí Chorvatska, nemířily sem davy turistů jako na Krk, do Splitu nebo na Makarskou. Tmavě modré zátoky na Hvaru vždy přitahovaly spíše klidnější povahy a také bohatší klientelu včetně mnoha celebrit. Se svojí milenkou tu na konci 30. let trávil čas britský král Edvard VIII, po atentátu na JFK zde truchlila prezidentská vdova Jacqueline, v pozdějších dobách na Hvaru odpočívali třeba Jay-Z, Tom Cruise, Bono a mnoho dalších. V posledních letech ale klidný ostrov zažívá příval nového druhu turistů: hlučných a opilých mladých lidí, kteří se na Hvar přijíždějí bavit. Místním lidem se tenhle nový druh nelíbí a rozhodli se proti němu bojovat, píše ve svém článku deník New York Times.

Klidné uličky jsou plné non-stop barů a tam, kde dřív bývaly galerie, jsou restaurace. Před osmi lety nebyl na ostrově jediný hostel, dnes jich tam je přes třicet. Posledních pět let meziročně roste počet návštěvníků ostrova skoro desetiprocentním tempem, za prvních půl roku tohoto roku to je dokonce 20 procent. Nový druh cestovatelů tvoří hlavně baťůžkáři, kteří sem často přijíždějí na jakési after-party poté, co navštíví jeden z velkých hudebních festivalů na pevnině. Místní lidé si stěžují na výtržníky, kteří na ulici popíjejí levný alkohol a také močí a přespávají na veřejných místech.

Reklama
Reklama
Reklama

Starosta Hvaru, stejnojmenného hlavního města ostrova, se rozhodl s tím něco udělat. Město od letošního léta lemují cedule a plakáty, které varují, že za pití alkoholu, konzumace jídla a spaní na veřejných místech bude pokutováno až 700 eury. Muži, kteří budou chodit po městě svlečení do půl těla, zaplatí pokutu 500 eur.

„Hostitelství máme v genetické výbavě, ale o tenhle party turismus nestojíme a nechceme ho tu,“ řekl deníku starosta Mirko Novak. „Nelíbí se to ani našim dlouholetým hostům, kteří sem připlouvají na svých jachtách a pronajímají si tu velká sídla. A najednou mají pocit, že sem už nepatří. Svojí verzi Hvaru si pak hledají jinde,“ dodal starosta.

Hvar není jediným místem v Evropě, které je znaveno stále větším množstvím turistů. Britský Guardian popisuje vlnu „anti-turismu“ a turisto-fobie“ na více místech Evropy. Italské Benátky omezily počet turistických lodí, které smí za jeden den do města připlout, Barcelona zase zakázala vstup turistických skupin na tradiční trh La Boqueria.

Místním obyvatelům mimo jiné vadí, že příliv turistů, kteří se ubytovávají přes služby jako je AirBnb, prudce zvyšuje cenu bydlení pro rezidenty a někdy zcela mění charakter míst. Podporu nacházejí protestující v prohlášení World Tourism Organisation, která vyzvala místní samosprávy, že mají dělat víc proto to, aby růst probíhal „udržitelným způsobem“.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Byznys s módou nemá zrovna nejlepší pověst, když přijde na etické či ekologické aspekty. Předmětem oprávněné kritiky se stává kvůli přesouvání fabrik do oblastí s nejnižšími mzdami a následnému zneužívání levné pracovní síly. Další otázkou je, jak zákazníci s „fast fashion“ naloží. Podle studií, které zmiňuje deník The Guardian, jim vydrží jeden kousek oblečení zakoupeného ve Velké Británii v průměru tři roky. Poté ve většině případů skončí na skládce.

Po jarní očistě britských šatníků přibylo na skládkách odhadovaných 235 milionů kusů oblečení a na vině je právě koncept rychlé módy. Vytváří totiž začarovaný kruh: oblečení vyrobené s nejnižšími možnými náklady (a nejnižší možnou kvalitou) putuje ke konzumentům, kteří si rychle zvykli měnit garderobu podle neustále se obměňujících trendů. Zároveň jsou k tomu svým způsobem nuceni pod vlivem nízké kvality látek i provedení. Módní odpad tak začíná dokonce konkurovat objemu plastů v oceánech a v žebříčku nejvíce znečišťujících odvětví je móda na pátém místě.

Reklama
Reklama
Reklama

Na tunách vyhozeného oblečení má podíl i odpad a nepovedené kusy spojené s obří produkcí.  To pociťuje například oděvní megačtvrť v Dháce, hlavním městě v Bangladéše. „Něco se prodá vedle silnice, něco se tam jen tak pohodí, zbytek čeká na spálení,“ konstatuje estonská návrhářka a výzkumnice v oblasti textilního odpadu Reet Aus. Existuje dokonce továrna na cihly poblíž Dháky, která využívá spalování nechtěných nebo chybových oděvů jako paliva. „Znečištění je tu příšerné, chemikálie v oblečení dělají z ovzduší v podstatě toxický odpad,“ říká Aus.

Některé řetězce zákazníky vyzývají, aby oblečení, které už nechtějí, přinesli zpátky do obchodu k recyklaci. Ta ale není jednoduchá, protože každá látka je jiná. „Oblečení může obsahovat mix různých materiálů, a musí se navíc zbavit zipů a knoflíků,“ poznamenává Reet Aus.  Recyklací materiálů jako bavlna a vlna navíc vznikne méně kvalitní textilie nepoužitelná k ušití podobného kusu oblečení. Produkují se z ní například čisticí hadry a ty za nějakou dobu stejně míří na skládku.

Ani konzumenti, kteří oděvy darují místním organizacím nebo charitám, nemohou mít čisté svědomí. Podle serveru Fashionista se velká část takového oblečení v USA zabalí do obrovských balíků a pošle do oblastí jako subsaharská Afrika nebo Jižní Amerika. Tam je ovšem poměrně často přeprodávají trhovcům, a navíc to bere práci lokálním švadlenám.

Přestože módní ikony jako Vivienne Westwood se snaží na plýtvání oblečením upozorňovat, na zákazníky to má zatím pramalý vliv. Stella McCartney, dcera Paula McCartneyho a uznávaná britská návrhářka, přišla s nápadem, který by mohl aspoň vyvolat diskuzi: nejnovější kampaň své značky se rozhodla zasadit do prostředí skotské skládky. Pokud má však módnímu byznysu svítat naděje, hlavní krok musí udělat právě konzumenti – průmysl žene poptávka a jediným možným řešením je kupovat i vyhazovat méně oblečení.  Jeden takový kousek, který si necháme o devět měsíců déle, sníží jeho ekologickou stopu o 20 až 30 procent, píše The Guardian.

Reklama
Reklama