středa 19. 4. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Chcete být šťastnější? Na serveru inc.com se ve svém čerstvém vydání věnovali věci, kterou Albert Einstein nazval „nejdůležitějším rozhodnutím v životě“.

Testovací otázka: co vám nejdřív vytane na mysli, když ráno otevřete oči? Začnete automaticky myslet na všechnu tu úmornou práci a starosti, které na vás čekají za dveřmi ložnice? Nebo vám vyskočí něco příjemného, radost, že jste naživu a můžete dýchat, že máte možnost udělat něco zajímavého, něco zažít, setkat se s někým blízkým? Nebo prostě jen tak klidně spočinete ve vědomí, že i když by všechno samozřejmě mohlo být lepší, tak si se životem vedete docela dobře?

Reklama
Reklama
Reklama

Chris Winfield k tomu na inc.com cituje teorii už zmíněného Alberta Einsteina: „Nejdůležitějším rozhodnutím v životě je to, jestli se rozhodneme věřit, že žijeme v dobrém, anebo nepřátelském vesmíru.“ Výběr je na každém a dělá se každý den. A podle toho, jaký pohled si člověk zvolí, spoluurčuje zároveň, jak jeho svět bude ten den vypadat. Pozitivní myšlení má totiž výhodu, že umožňuje větší vhled a porozumění nečekaným událostem.

Sevřela vás cestou do práce zácpa kvůli nehodě na dálnici? Ok, aspoň to nejste vy, kdo teď čeká na odtah nabouraného auta o dva kilometry dál a zpytuje svědomí nad rychlou jízdou, nebo něco ještě horšího. Čekáte ve frontě u kasy a všichni před vámi si zrovna teď ráno vzpomněli, že chtějí udělat velký nákup? Aspoň máte čas na promyšlení věcí, které vás čekají. Vědomé ranní rozhodnutí, že žijete v dobrém, přátelském světě, by vás mělo vybavit o trochu větší trpělivostí; dát vám schopnost přeložit si možné nepříjemnosti do výkladu, který je pro vás výhodný, a umožní brát je s větším klidem.

A nejde jen o ulomení hrotu nepříjemnostem. Uvěříte-li Einsteinově tezi a vyberete-li si pozitivní náhled, přinese vám den i více příjemností. Aspoň to tvrdí Susan Reynolds, spoluautorka knihy Trénujte svůj mozek ke štěstí, podle níž může být pocit radosti a štěstí „tak povznášející, že se na něj mozek čím dál víc orientuje a dokáže jej násobit“. Takže čím víc dobra pro sebe ve světě vidíte, tím víc ho dostáváte.

Pokud si v einsteinovském rozhodnutí zvolíte opačnou stranu, tedy svět jako místo nepřátelství, čeká vás totéž, jenom s opačnými znamínky: ve vašem dni je všechno většinou proti vám, věci nejdou, jak by měly jít, a potvrzují, že život je vlastně pěkně nepříjemná dřina. Vybrat si světlejší stránku má i zdravotní výhody. Snižuje to riziko depresí a úzkostí a dělá člověka odolnějšího vůči různým bacilům, které poletují kolem.

Patří k paradoxům života, že pro většinu z nás je všem snazší uvrtat se do negativity, že všechno je na nic, všechno jde špatně a stav světa kolem i úroveň lidí kolem to jasně potvrzuje. Problém je v tom, upozorňuje Winfield, že tenhle pohled nikomu nedovolí, aby byl šťasten. Negativní myšlení je spjato s nedostatkem schopnosti přemýšlet, vidět věci nově a reagovat na výzvy života emocionálně zdravým způsobem.

Proto každý, kdo to se sebou myslí dobře a chce se tudíž uvrhnout do pozitivního rauše, může začít třeba s následující praxí podle inc.com:

  • Zvolte si větu vyjadřující vaše rozhodnutí ke kladnému náhledu na svět. Například Budu mít skvělý den! Nebo Těším se na všechno, co přijde!
  • Mějte na paměti věci, které vám dávají radost.
  • Oceňujte to dobré, co vám zatím život přinesl - třeba že vám jakž takž slouží zdraví, že až dosud nějak každý měsíc dokážete poplatit účty a (spolu)živit vaši senzační rodinu.
  • A pobývejte co nejčastěji ve společnosti kladně naladěných lidí; to začátečníkovi těžký úkol být pozitivní aspoň trochu ulehčí.

 

Takže kdo má zájem, může se zítra po probuzení sám sebe zeptat: „Kde to žiju? V mizerném, nebo dobrém světě?“ A každý si může zvolit.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

V řece Hudson nalézá policie mrtvé lidi poměrně běžně, nakonec nikoliv překvapivě v tak zalidněném městě, jakým je New York. Mrtvola ženy, k níž byli policisté přivoláni minulé úterý, však přitáhla větší pozornost, než je zvykem. Šlo totiž o pětašedesátiletou Sheilu Abdus-Salaam, soudkyni newyorského odvolacího soudu, kde působila od roku 2013. Průlomové bylo její jmenování proto, že se stala vůbec první černošskou soudkyní v bezmála stosedmdesátileté historii dvora.  Mluvilo se o ní také jako o první muslimské soudkyni, nicméně islám nevyznávala.

Jak píše list The New York Times, Abdus-Salaam se – věrna svým dělnickým kořenům – stala u soudu „jedním z nejspolehlivějších a nejvytrvalejších liberálních hlasů“, u něhož nacházeli zastání ti nezranitelnější členové společnosti. Chudí, imigranti, lidé psychicky nemocní. Případně lidé, kteří našli odvahu upozornit na neetické či kriminální jednání velkých firem.

Reklama
Reklama
Reklama

V jednom z prvních případů, na kterém jako právnička pracovala, vyhrála pro skupinu třiceti řidiček autobusů antidiskriminanční žalobu, v níž si stěžovaly, že je na rozdíl od mužských kolegů odmítal zaměstnavatel povýšit. Minulý rok pak vynesla průlomové rozhodnutí, v němž rozšířila práva nebiologických rodičů ze stejnopohlavních svazků žádat po rozchodu o svěření dítěte do péče či o možnost dítě vídat. Soudkyně krok odůvodnila tím, že právo musí reagovat na rostoucí počet rodinných konstelací, které se v moderní společnosti objevují.

Ačkoliv policie na těle právničky nenašla žádné známky „cizího zavinění“ a prohlásila, že soudkyně si nejspíš sama vzala život, spekulace o tom, co přesně se stalo, neustávají ani po týdnu. Sloupkařka deníku Boston Globe Renée Graham připomíná, kolik konspiračních teorií se okamžitě vyrojilo na sociálních sítích. Nakonec není divu v současné neklidné politické a společenské atmosféře Spojených států. „V našem nalomeném národě musel někoho zaskočit černošský úspěch do takové míry, že této ženě ublížil – tak zní konspirační argumenty,“ píše Graham, mimochodem sama černoška.

Sama nepopírá, že to tak možná bylo. Nicméně dodává mnohem zajímavější vysvětlení těchto reakcí. Sebevražda je v americké společnosti tabu, mimořádně velké tabu je v její afroamerické části - a zcela nepředstavitelná je pak u někoho, kdo dosáhl velkých úspěchů. Lidé, jejichž předci tak dlouho bojovali za přežití a za dosažení základní lidské důstojnosti a práv, mohou sebevraždu chápat coby „nejhorší hřích“. Přitom jsou na pionýry, tedy na ty, kteří něčeho dosáhli „jako první“, kladeny často nerealistické nároky.

Gragam zároveň do příběhu dodává důležité dílky, díky nimž se sebevražda nejeví jako záhada, ale naopak jako možné vysvětlení. Vlastní život si totiž vzala jak matka Sheily Abdus-Salaam (v roce 2012), tak její bratr (o dva roky později) - a oba kolem Velikonoc.

Reklama
Reklama