úterý 8. 8. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Může to znít kapánek neuvěřitelně, nicméně tak to chodí: uprchlické vlny se chopil módní průmysl. Konzum již nesčetněkrát dokázal, že umí vyprázdnit úplně všechno a ještě na tom parádně vydělat. A dokazuje to i v přítomnosti.

Módní butik se sexy názvem Uzi - jinak se jedná o značku poloautomatické zbraně izraelské výroby oblíbenou mezi mafiány - tak podle deníku The New York Times donedávna dámám nabízel model s názvem Refuge Dress neboli uprchlické šaty za 119 dolarů. Jedná se o jednoduché splývavé šatičky nad kolena, ve kterých se budou jejich majitelky v parných dnech cestou do kanceláře jistě cítit pohodlně.

Reklama
Reklama
Reklama

https://twitter.com/SanaSaeed/status/892467483176607744

Butik tvrdí, že model pojmenoval již před vypuknutím uprchlické krize a že “když něco vytvoříte, musíte tomu vždy dát nějaké jméno”. Úplně vážně tyhle řeči brát ale nelze - šatičky šlo jistě přejmenovat dávno. Obchod sice jejich jméno skutečně změnil, ale teprve minulý týden, když obrázek výrobku s jízlivým komentářem zavěsila jedna dotčená žena na Facebook a strhla se mela. Teď se tedy jedná o Oxford Dress - oxfordské šaty, což jen dokazuje, že názvy v téhle branži neznamenají vůbec nic.

Majitelka butiku Mari Gustafson si nicméně namlouvá, že takto pojatá móda může přispět k důležité celospolečenské diskuzi. “Většina módních výrobků nese ta nejnudnější jména, protože lidé v téhle oblasti nechtějí vést vážnou debatu. Je ale důležité, abychom se v módě o těchhle věcech bavili,” říká - celkem nepochopitelně vzhledem k tomu, že na kritiku reagovala místo debaty bleskurychlým ústupem do nejnudnějšího bezpečí.

Aby to ale rychlopalný butik neschytal za všechny. Deník ve svém komentáři připomíná další vkusné příklady. Značka Dolce & Gabbana tak nedávno prodávala  “slave sandals” (sandály pro otroky) za krásných 2300 dolarů a Zara pruhované dětské tričko s něčím, co nápadně připomínalo žlutou šesticípou hvězdu na prsou.

https://twitter.com/CNTIndia/status/784288779875921920

Deník má i jiné příklady, ale pokud se chceme držet uprchlíků a vychutnat si, jak přemýšlejí rozmazlení frackové z velkoměst, nic neposlouží lépe než obálky časopisu Traveller z vydavatelství Condé Nast. Na jednom se objevila herečka Priyanka Chopra v sexy tričku s “politickým” poselstvím: nápisy UPRCHLÍK, PŘISTĚHOVALEC a OUTSIDER byly přeškrtnuty a pod nimi zářil jediný pravý název, CESTOVATEL, tedy shodou okolností název zmíněného časopisu. Marketingový kousek byl prezentován jako “odvážný a nebojácný” – nicméně po upozornění, že cestovatelé se na rozdíl od válečných uprchlíků za dobrodružstvím vydávají dobrovolně, se nebojácná herečka omluvila.

Obal

Autor menu naprosto chápe, že rozhořčovat se nad touhle branží podnikání nemá smysl. Co se honí v myslích marketérů, je pro obyčejného smrtelníka záhadou: Anna Wintour v jednu chvíli hovořila o módním trendu “migrant chic”, nakonec se také omluvila. Britští umělci sdružení pod názvem Connor Brothers se trendu alespoň vysmáli a stvořili tuhle hypotetickou obálku stejného časopisu.

Komentář The New York Times nicméně podotýká, že jakýsi potenciál sdělení móda jako umění povrchnosti přece jenom má, pokud si ovšem láme hlavu s tím, co chce říct. Na americkém trhu se například na jaře objevily šátky s obrázky měst ze zemí, jejichž státním příslušníkům Trump zakázal vstup do USA, jiná firma zase vyrábí bundy, z nichž se dá postavit stan. Jsou prý určeny na pomoc uprchlíkům. Jak se k nim dostanou, firma ve svém inzerátu firma úplně neřeší, minimálně ale dává ctěným zákazníkům možnost vykonat dobrý skutek.

https://www.youtube.com/watch?v=z1sE1sKsBm8

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Ženy jsou placené hůře než muži; to se bere za hotovou věc. Britský The Economist na několika grafech ukazuje, že to je pravda, ale zároveň dodává, že je celá situace komplikovaná. Čísla pocházejí z výzkumu společnosti Korn Ferry, která porovnávala údaje o 8,7 milionu zaměstnanců po celém světě.

Na jedné straně je jasné, že ženy berou skutečně méně než muži: v Británii je to průměrně o 29% méně. Z průzkumu však zároveň vyplývá, že je nutné dávat dobrý pozor na to, co se vlastně porovnává. Když se pečlivě srovnají platy na totožných pracovních místech, což znamená stejné pracovní zařazení ve stejných firmách se stejnou pracovní náplní, rozdíl mezi platy mužů a žen téměř zmizí. V Británii činí pouze 1% - byť ani pro to samozřejmě není důvod. Ve většině evropských zemí je platový rozdíl mezi muži a ženami stejně nevýrazný.

Reklama
Reklama
Reklama

Jedinou výjimkou je nejvyšší platová skupina (průzkum rozdělil příjmy do šestnácti úrovní). Tam se najednou rozdíly z nějakého důvodu prohloubí, v některých zemích dramaticky. Ve Španělsku či Německu tak ženy na nejvyšších exekutivních pozicích berou průměrně o 20% méně než jejich mužští kolegové.

A celkově pak průzkum ukazuje, že podstata problému u většiny pracovních míst nespočívá v diskriminaci přímo na pracovišti - tedy v tom, že by ženy na stejných postech ve stejných firmách pobíraly menší platy, ale v tom, že ženy pracují na hůře placených pozicích v hůře placených firmách. Proč tomu tak je, už průzkum neřeší, ukazuje nicméně, jakým problémem se v případě platové diskriminace žen zabývat.

Týdeník upozorňuje, že nový britský zákon velkým firmám přikazuje, aby do dubna příštího roku zveřejnily informace o platových rozdílech mezi muži a ženami. Pokud však firmy pouze porovnají platy mužů a žen na stejných postech, žádné skandální odhalení nás zřejmě nečeká. Různé firmy nicméně platí různě a zároveň zaměstnávají rozdílný počet mužů a žen na srovnatelných postech. A právě tady je zakopán pes.

Platy graf
Autor: The Economist

Reklama
Reklama