středa 25. 1. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Dalibor Balšínek v ranním rozhovoru pro Český rozhlas upozornil na to, že prohřešků proti faktům se dopouštějí i sami žurnalisté, kteří by proti poplašným zprávám a fake news měli bojovat především. Jeho slova inspirovala náš výrok dne. Podívejme se na několik nepravdivých zpráv, které otřásly nejen americkým kontinentem.

Opakované konspirace vzbudily například busty vystavené v Bílém domě. V roce 2011 nařkl bývalý guvernér Arkansasu Mike Huckabee prezidenta Baracka Obamu, že po svém nástupu vrátil Britům darovanou bustu Winstona Churchilla. Údajně proto, že pravděpodobně vyrostl v Keni v rodině, která Brity považuje za imperialisty, kteří zotročili jeho pradědečka. Pomiňme, že Obama v Keni nevyrostlBílý dům se ohradil s argumentací, že busta byla pouze přemístěna. Doslova detektivní zápletka vyústila v zjištění, že Churchillovy busty existují dvě.

Když před pár dny reportér Zeke Miller tweetoval, že se do Oválné pracovny vrátila busta Churchilla, která měla nahradit bustu M. L. Kinga, reakcí byla ostrá zpráva z tiskové kanceláře Donalda Trumpa. Větší mediální rozruch však informace nestihla vzbudit: Miller záhy zprávu dementoval s tím, že mu výhled zastínily dveře a ochranka, přestože se údajně rozhlížel dvakrát.

Poněkud komplikovanější je aféra kolem Nancy Sinatra. Ta se podle CNN ohradila proti volbě písničky My Way pro první tanec Trumpových na inauguračním plese, a vyjádřila tak nespokojenost s novým prezidentem. Její tweet měl upomínat úvodní slova písničky: “And now, the end is near.” Nancy Sinatra však krátce nato osočila CNN ze lži a vzkázala, že nerozumí tomu, jak se z celé věci stala taková aféra, pouze se prý pokoušela o vtip. Bang Bang. CNN v reakci na to revidovala článek a dále nenaznačovala, že by Sinatra byla jakkoli proti nově zvolenému prezidentu.

Jak vidno, přešlapů přinejmenším podobných fake news se dopouštějí i hlídací psi demokracie. Korektním žurnalistickým postupem je ovšem informaci opravit nebo vysvětlit a podle možností zabránit jejímu šíření - jak se v obou případech stalo. 

Celý text najdete na webu Demagog.cz

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Úterní rozhodnutí britského Nejvyššího soudu, podle něhož potřebuje tamní vláda k formálnímu spuštění Brexitu souhlas parlamentu, může celý proces zkomplikovat a pozdržet. Jak píše deník The Guardian,„rebelující“ poslanci vládnoucí konzervativní strany plánují tuto situaci využít k tomu, aby zatlačili na premiérku Theresu May ve věci přístupu Británie na společný evropský trh.

Vláda oznámila, že příslušný návrh zákona „vyrobí“ během několika dní a do parlamentu jej předloží již příští týden. Tato rychlost dává smysl vzhledem k tomu, že norma má být maximálně jednoduchá, jak oznámil ministr pro Brexit David Davies - a bude nejspíš od poslanců požadovat odpověď na jednoduchou otázku, zda má vláda formálně aktivovat článek 50 Lisabonské smlouvy, a to do konce března.

Reklama
Reklama

Tlak na rychlé projednání se ovšem nelíbí řadě poslanců, a to nejen z většinově proevropských labouristů či LibDem, ale i řadě toryů. Většina ostrovních médií se shoduje, že je velmi nepravděpodobné, že by poslanci zákon výrazněji zdržovali či přímo odmítli - téměř unisono znějí výzvy po respektování vůle voličů, kteří odchod země z EU loni v červnu v referendu odhlasovali.

Někteří z poslanců se nicméně pokusí připojit k jednoduché normě řadu dodatků. Jak píše Guardian, s dodatky plánuje přijít skupina konzervativních poslanců, které znepokojuje plán premiérky na „tvrdý Brexit“, v rámci něhož Spojené království opustí společný evropský trh; požadují proto o tématu širší, důkladnější debatu. A labouristé požadavek konzervativních kolegů podporují - ať už cestou dodatků k zákonu nebo „bílé knihy“. „A vláda by to měla přivítat,“ píše stínový labouristický ministr pro Brexit Keir Starmer v komentáři rovněž v Guardianu. Jedině široká debata podle něj zajistí nejlepší možný výsledek vyjednávání.

Reklama
Reklama