Británie: Největší platové rozdíly mezi ženami a muži panují v bankách
Britským parlamentem loni v dubnu prošel zákon, který nařizuje společnostem o více než 250 zaměstnancích zveřejňovat platy. Systém má pomoci odkrýt rozdíly v příjmech mezi ženami a muži. Karty už tak muselo odkrýt více než 10 000 zaměstnavatelů ve Spojeném království: a jak píše magazín The Time, podle výsledků mají před sebou ještě dlouhou cestu k rovnosti.
Největší platové rozdíly ve velkých společnostech - takových, jež mají nad 5000 zaměstnanců - panují podle analýzy BBC v bankách Lloyd a Barclays Investment, dosahují až 40 procent. Svou „vlastní ligu“ hraje letecká společnost Ryanair s rozdílem 72 procent. Okolo 8 procent firem platové rozdíly podle hlášení nemá. Mezi ně patří například řetězce jako Costa, KFC, McDonald’s nebo Starbucks. A 14 procent firem hlásí, že na některých pozicích jsou ženy placeny lépe než muži; jedná se například o Tesla Motors nebo prodejce elektroniky Richer Sounds.
Odlišný pohled v této souvislosti nabízí týdeník The Economist. Znovu připomíná svou loňskou analýzu, ve které tvrdí, že rozdílné platy na totožných pozicích téměř neexistují. Za příklad dává například již zmiňované aerolinky, kde jsou platové rozdíly největší, ale ne za stejnou práci. Muži bývají zaměstnaní jako piloti, když to ženy obstarávají zbylé funkce v letadle. Muži a ženy nejsou placeni odlišně, ale nemají stejnou práci. V Británii tak podle magazínu není problém s diskriminací jako spíše s obsazováním žen do vyšších pracovních pozic.
Podobně to vidí konzervativní poslankyně Nicky Morgan. V textu pro The Guardian píše, že nejpravděpodobnějším důvodem platové nerovnosti je nepoměr mužů a žen ve vrcholných pozicích. S důležitostí postu se procento žen v těchto pozicích snižuje. Kdyby ve vrcholných pozicích bylo více žen, rozdíly v platu by nebyly tak markantní, dodává.
The Guardian pak ve svém komentáři poukazuje zejména na celkový přístup firem k této problematice. Velká část z nich údaje o platech odevzdávala až těsně před deadlinem, nebo vůbec - což na ostrovech má právní postih. Podle listu to vypovídá o celkovém přístupu k této problematice, respektive o snaze zamezit podrobnější analýze a vyhnout se tak veřejné ostudě. „Společnosti by se měly snažit vymazat platové rozdíly, nikoli se jen snažit zamezit hanbě,“ konstatuje The Guardian.
Požadovat po firmách, aby zveřejňovaly platové rozdíly, není podle listu kouzelná hůlka. Ale rozhodně to je správný krok: „Riskovat špatnou reputaci, aby pak schopné ženy odmítaly pracovat ve firmách, kde jsou velké platové rozdíly, by mělo být hlavním nástrojem, proč tyto informace zveřejňovat.“
I americký Time vidí otevření veřejné diskuse jako zásadní pokrok. Za mořem se právě v úterý slaví letošní Equal Pay Day a magazín k tomu datu postupně přinesl několik textů. V jednom z nich píše, že platová nerovnost souvisí i se sexuálním obtěžováním. Pokud kvůli němu ženy opustí dosavadní práci, často začínají na novém místě na nižší pozici, což se opět promítá do rozdílu v platech.
Zároveň Time v této souvislosti připomíná, že hnutí #MeToo, pod jehož hlavičkou se ženy svěřují se sexuálním obtěžováním, inspirovalo podobnou aktivitu Time’s Up. Založily ji známé ženy pracující v Hollywoodu a soustředí se právě na bezpečné a rovné a podmínky na pracovišti včetně platů. Obecně v USA platí, že za práci, za kterou ženy dostanou 0,8 dolaru, mají muži rovný dolar - a aby prý ženy dosáhly na vyšších pozicích stejný plat, potřebují k tomu o jeden stupeň vyšší akademické vzdělání než muži.
https://www.youtube.com/watch?v=f7–1YqzCmco
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].