pátek 5. 5. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Na kanálu Starz měl tento týden premiéru seriál Američtí bohové, adaptace stejnojmenného románu Brita Neila Gaimana z roku 2001. A kvůli krvavé stylizaci, vraždám a explicitním erotickým scénám si okamžitě vysloužili přirovnání k fantasy hitu stanice HBO Hra o trůny, informuje server ihned.

V seriálu však jde o něco jiného: skrze příběhy o přistěhovalcích vypráví o náboženství a jeho roli v Americe. „Bohové byli oporou pro lidi, kteří přišli do Ameriky. Opustili svou kulturu, místa, odkud přišli, i to, co si s sebou přinesli,“ poznamenává šestapadesátiletý spisovatel Gaiman.

Reklama
Reklama

Seriál vypráví o hrdinovi zvaném Stín (Shadow Moon), který se po propuštění z vězení dozvídá, že jeho manželka byla stejně jako jeho nejlepší kamarád zabita. Cestou na pohřeb potkává pana Středu, ve skutečnosti někdejšího severského boha Ódina, který se proměnil v charismatického podfukáře. Pan Středa si Stína najme jako svého bodyguarda. A tím hrdina vstupuje do nadpřirozeného světa, kde se za každodenní realitou skrývají kouzla a boj o moc.

https://www.youtube.com/watch?v=z6HLeNl8DOs

O tu starověcí bohové ze severské, africké, arabské či indické mytologie soupeří s moderními bohy zvanými Technický kluk, Sláva, Peníze či Média. „Jedním z výrazných témat předlohy jsou náboženská rovnost a tolerance. Tu jsme chtěli do seriálu přenést,“ říká Bryan Fuller, který seriál stvořil spolu s Michaelem Greenem. „Díváme se na přistěhovalectví jednoznačně v kladném světle. Na Americe představuje to nejlepší,“ dodává Fuller k tomu, že seriál zachycuje to, jak s sebou přistěhovalci přinášeli svoji kulturu, která se tak stávala součástí kultury americké.

Zároveň tak televizní adaptace Amerických bohů vypráví o uprchlících a rasové problematice - a to v době, kdy jsou tato témata v USA zvlášť aktuální. Režisér Fuller nicméně zdůrazňuje, že Americké bohy natočil ještě předtím, než byl Donald Trump loni v listopadu zvolen americkým prezidentem. Od té doby vyhlašuje, že se zaměří na ilegální přistěhovalce, a rovněž hodlá nesmlouvavěji postupovat vůči těm, kdo ve Spojených státech pobývají bez příslušných povolení.

Čtěte také: Profil Neila Gaimana

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Britský deník The Finacial Times přidává o debaty o druhém kole francouzských prezidentských voleb výlet do historie země, v němž se vrací se až k francouzskému ultranacionalistickému autorovi Charlesovi Maurrasovi. Zemřel sice už v roce 1952, nicméně podle FT je v letošním hlasování opět přítomné jeho dělení Francie na dvě části. Tradiční „pravověrnou“ venkovskou část na jedné straně - a sekulární republiku, kde byrokraté hájí cizí zájmy.

Konkrétně extrémistka Marine Le Pen je pochopitelně reprezentantka prvního modelu, zatímco centrista Emmanuel Macron oné „druhé Francie“. Moderní francouzské dějiny totiž Maurras chápal především jako souboj mezi těmito dvěma podobami jedné země. Pád Bastily a následnou revoluci vnímal jako porážku tradiční Francie, stejně na ni útočil židovský důstojník Dreyfuss křivě obviněný ve známé aféře - když byl ostatně sám Maurras po válce uvězněn coby kolaborant, prohlásil, že jde o „Dreyfussovu pomstu“.

Reklama
Reklama

V sedmdesátých letech pak tento koncept oživil šéf Národní fronty Jean-Marie Le Pen - a nyní jeho dcera. Zatímco Maurras se bál Židů, Němců a angličtiny, Marine Le Pen se obává muslimů, Němců (kteří podle ní reálně Francii ovládají) a angličtiny. Přes propast desítek let je dělí i pohled na to, kdo reálně v zemi vládne – tedy úzká elita, stejně jako nedůvěra k parlamentu a stesk po jakémsi bájném zlatém věku. Mimochodem mezi obdivovatele Maurrase se počítá i blízký spolupracovník Donalda Trumpa Steve Bannon.

Pro toto dělení světa je pak samozřejmě Macron ideálním protikandidátem – v perfektně střiženém obleku a s prací pro banku rodiny Rothschildů. Existuje jméno více symbolizující úpadkové boháče?  A stejně tak ho lze napadat jako kandidáta odtrženého od reálného života „pravých“ Francouzů.

Reklama
Reklama