Život mezi Gottem a Remkem
Víte, kdy se vertikála života protíná s horizontálou života? překvapila Helena Třeštíková žurnalisty na novinářské projekci jejího posledního celovečerního dokumentu Soukromý vesmír, který půjde v lednu do kin, nezvyklou otázkou. Když kosmonauti na oběžné dráze poslouchají písně Karla Gotta.
Víte, kdy se vertikála života protíná s horizontálou života, překvapila Helena Třeštíková žurnalisty na novinářské projekci jejího posledního celovečerního dokumentu Soukromý vesmír, který půjde v lednu do kin, nezvyklou otázkou. Když kosmonauti na oběžné dráze poslouchají písně Karla Gotta. Že nechápete? Po zhlédnutí filmu byste měli v hlavě jasněji. I taková archivní scéna se totiž ve snímku mapujících život rodiny Kettnerů po závratných 37 let objeví.
A Třeštíková „malé dějiny“ zasazuje do kontextu dějin velkých pomocí záběrů z dobového zpravodajství. A protože horizontála zastupuje neměnnost, stálost, nemůže ty čtyři desítky let vyjádřit nikdo jiný tak dobře jako zlatý slavík s božským jménem, který stihnul velebit socialismus, zpívat s Karlem Krylem plnému Václaváku nebo třeba zcela vážně uvažovat o nominaci na prezidenta. A vertikála je to, k čemu se vztahujeme, co nás přesahuje - a to mohou být třeba ony lety do vesmíru, které nejen že reprezentovaly boj dvou světových bloků, ale kosmonauti byli díky nim nepřekonatelnými hrdiny v očích milionů dětí.
Na Remka a Gagarina nedal při svém dospívání dopustit ani Honza, jehož život sleduje kamera od okamžiku, kdy se poprvé podíval na svět. Je synem režisérčiny spolužačky a kamarádky Jany a Třeštíková vypráví o osudech rodiny buď přímo nebo za pomoci fotografických deníků, které po dlouhá léta vedl otec rodiny Petr. Časosběrná metoda funguje sama o sobě, ale Třeštíková umí vyhmátnout i ve zdánlivě obyčejných životech nosné motivy, které třeba obecně vypovídají o roli výchovy. Pohodář Honza rezignuje na kariéru a žije ve Španělsku, kde se živí příležitostnými pracemi a pěstuje svou oblíbenou marihuanu. Matka mu vyčítá, že naplno nevyužil svůj potenciál, on se ale brání, že mu uškodilo, že si jako dítě mohl dělat, co chtěl, a rodiče mu nenastavili žádné hranice.
Konfliktům nebo citovému vydírání, které bylo typické pro předchozí dokumenty Třeštíkové, se ale snímek vyhýbá. Po depresivních a drásavých tématech sáhla režisérka po optimistickém námětu a vznikl vtipný a přirozeně dojemný film
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].