Dokonce ani v podhůří, odkud pocházím, se už moc nechodí do kostela. Ani o Velikonocích. A tak faráři nezbývá, než kázání přizpůsobovat těm, kteří chodí pravidelně. A protože se cílová skupina pohybuje někde mezi deseti a devadesáti lety, respektive je jim buď deset, nebo devadesát, výklad rozhodně není snahou o originální interpretaci dávných textů pro dnešní dny, ale prostou touhou posluchače neuspat, respektive nerozplakat. Takže náš pan farář sáhl k Sørenu Kierkegaardovi a jeho povídce o tom, že tak dlouho se volá Hoří, až všechno lehne popelem.
Ono to tedy bylo složitější: to jednou do městečka přijel cirkus, chytnul mu stan, od něj začala hořet ostatní stavení, a principál proto vyslal již nalíčeného klauna do sousedního městečka s prosbou o pomoc. Jenže tamní lidé si mysleli, že jde o marketingový trik; že klaunovi ve skutečnosti jde jen o to přilákat další zákazníky cirkusu, a tak dlouho se mu smáli, až to sousední městečko celé shořelo.
Tak určitě je to pěkný příběh. Ale jakou má spojitost s Božím hodem velikonočním, kdy se slaví Zmrtvýchvstání Páně? Podle faráře v tom, že Kristovi taky nejdřív nikdo nevěřil. Tak jsem si v neděli v kostele říkal, jestli jsem jediný, komu hned naskočilo, že v tom případě neměl z hrobu vstávat s obřím rudým nosem a namalovaným úsměvem.
Když už jsme u obřích nosů: dva se nacházejí nad Želízy, kde je do pískovcového masivu vytesal Václav Levý v letech 1841–1846. Čertovy hlavy stály na počátku jeho zprvu ryze amatérské tvorby, která ale časem vyvrcholila studiem mnichovské Akademie u Ludwiga Schwanthalera a výzdobou karlínského chrámu Cyrila a Metoděje nebo katedrály sv. Víta.
Zatímco po těchto dílech se (naštěstí) nedá lézt, po Čertových hlavách (naštěstí) ano. A při následném bloudění v okolních lesích můžete přemítat, že i dnes se dá tak jako v sochařových časech chodit nejen po vyznačených cestách - a že i když vás to táhne doprava, není od věci vzít to doLeva.
Propagátorem impulzivního (ne)plánování cest a cílů je redakční kolega a známý militantní cyklista Martin Kontra. V pondělí pořádal jarní cyklojízdu – a jak známo, jestli byla letos někdy vůbec zima, tak právě v pondělí, kdy jsme se s koly museli prodírat podél Vltavy hustou vánicí, za niž by se nestyděl ani Josef Lada. Viděli jsme toho koneckonců skrz tu bílou stěnu ještě míň než fenomenální jednooký král české ilustrace.
Handicapem momentálně trpí i jiný význačný ilustrátor. Kdo někdy viděl Jiřího Frantu hrát fotbal, nebo ještě lépe, kdo proti němu někdy hrál fotbal, ten ví, že je schopen se vrhat do útoku se stejnou nesmiřitelnou energií, s jakou kmitá tužkou po papíře. O víkendu ovšem narazil; doslova.
Na naši schůzku s Ondřejem Horákem nad jejich knihou Proč obrazy nepotřebují názvy se proto dobelhal o berlích, jsa na několik měsíců vyřazen ze sportovních aktivit natrženým svalem. Příští úterý nicméně snad bude muset vylézt aspoň těch pár schodů na pódiu při udílení cen Magnesie Litera. Proč by si to zasloužil, to se v pondělí dočtete v novém Respektu.
Ze středeční četby: „Ráda kouřím, ráda zpívám, ráda tančím./ Někdy ráda piji./ Uškrťte mě všechny, mě, co lžu,/ mě zmiji./ A dál jsem nedosnila, neboť jsem se začala smát – tomu snění./ Já nejsem ošklivá, ale mám velké zuby/ a s těma se musím všude/ prokousat.“ (Alice Horáčková: Vladimíra Čerepková – beatnická femme fatale, Argo, 2014)
Ve čtvrtek byl smíchovská MeetFactory opět Otevřeným domem. Znamená to, že sem kdokoli mohl přijít na koncert, výstavu nebo divadlo a bavit se s lidmi, kteří program připravili. Premiéru tu měla i odcházející kurátorka Karina Kottová: s Davidem Černým se mohla poprvé bavit ze své nové pozice ředitelky Ceny Jindřicha Chalupeckého.
Davida nicméně moc nezajímalo, že byli ve středu vybraní letošní finalisté, tedy Pavla Sceranková, Pavel Sterec, Vojtěch Fröhlich, Lukáš Karbus a Barbora Kleinhamplová. Se soutěží se totiž už patnáct let pře o 50 tisíc, které mu podle něj dluží za výhru. To bylo tehdy, jak si musel kvůli Milanovi Knížákovi cenu od Václava Havla přebírat na chodníku před Veletržním palácem. Tak si to s Karinou vyříkával. O dalším průběhu sporu vás budeme za týden informovat.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
