Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Dělníci kultury, Kultura

Jaké to je pod kůží nahé Scarlett Johanssonové

O nepříjemné otázce Co by byl tenhle film zač, kdyby se nejednalo o mimozemšťanku.

Under the Skin • Autor: Archiv
Under the Skin • Autor: Archiv

Právě jste klikli na článek, který vás nalákal zákeřným titulkem. Čekali jste pikantnosti a bulvár - a dostanete za trest umění. Stejný pocit podvodu musí zažívat mnozí diváci loňského snímku Under the Skin (Pod kůží) od režiséra Jonathana Glazera, jenž byl promítán minulý týden na pražském Fresh Film Festu. S největší pravděpodobností se nedostane do běžné distribuce, nicméně stojí za to mluvit o něm podrobněji.

Podle stejnojmenného románu Michaela Fabera z roku 2002, jenž nyní znovu vyšel v českém překladu v Odeonu, vznikla adaptace, která se svou předlohou pracuje natolik věrně a zároveň kreativně, jako to naposledy udělal snad jenom David Cronenberg při převodu novely Crash (1995) od J. G. Ballarda. Dějová spojitost tu není velká: Pod kůží vypráví i mimozemšťance, která láká pozemské muže na sex, ale ve skutečnosti je zabíjí, Bouračka zase o lidech, které vzrušují dopravní nehody. Ano, nakonec se tu o sexu přece jen něco dočtete. I když víc toho bude o umění, ozvláštnění a pocitu „unheimlich“ neboli podivné blízkosti spatřené v něčem zdánlivě cizím.

Signály těla

Nejprve si řekněme, že nehrajeme na spoilery. Některé věci se zkrátka nedají opsat bez prozrazení pointy. Ale zároveň nám to někdy pomáhá podívat se na „divný film“ s „nápovědou“ a užít si o to více. Je také vcelku nepravděpodobné, že by se někdo rozhodl sledovat Pod kůží, aniž by dopředu věděl, že Scarlett Johanssonová hraje mimozemšťanku. Jistě budete i dopředu vědět, že jde o snímek, kde se herečka často úplně celá svléká - ale musí k tomu mít přece nějaký důvod, vnější „uměleckou motivaci“. Tudíž svléká se proto, že coby mimozemšťanka potřebuje loveckou strategii, vábničku. 

Film byl v tomto duchu propagován, všechny divácké komentáře se kolem toho nějak točí – ostatně některé prvky děje by bez přistoupení na tuto hypotézu zůstaly nejasné. Co by byl tento snímek zač, kdyby byl o holce, která celé dny jezdí autem v deštivě chladném Skotsku a loví osamělé muže? Právě předporozumění, že jde o návštěvnici z jiné planety, která zkoumá život na zemi, případně z mužů vysává životodárnou energii, pomáhá vidět v obyčejných, hodně se opakujících situacích něco výjimečného či nepříjemně vzrušivého.

Under the Skin • Autor: Archiv
Under the Skin • Autor: Archiv

A teď: pokud jste četli knihu, zkuste na ni chvíli zapomenout. Kouzlo filmové adaptace spočívá v tom, že je paradoxně méně doslovná, otevřená a „zřejmá“. A mimo jiné také i méně brutální po všech stránkách; nabízí vlastně nuancovanější způsob čtení. Na rozdíl od knihy, kde k odhalení identity hlavní hrdinky dojde mnohem dřív, se ve filmu prakticky do poslední čtvrtiny děje ona sci-fi hypotéza nepotvrzuje.

Otázku, „co by bylo tohle dílo zač, kdyby se nejednalo o mimozemšťanku“, tak můžeme vzít vážně. Dokonce můžeme přistoupit na to, že jde o povrchně atraktivní lákadlo, která nám má jen pomoct přežít trochu té nudy onoho bezcílného ježdění autem tam a zpátky. Kdybychom se nedomnívali, že ona dívka je mimozemšťanka, asi bychom to nevydrželi, a nic by nezmohla ani explicitní nahota.

V jistém ohledu je příjemnější sledovat dílo očima hrdinky, jež se na náš svět dívá jako na neznámý a nový, přičemž nechápe naše zvyky a zkouší neohrabaně komunikovat. Nejde jí to však příliš slovy, ale lépe signály těla. Nic o ní nevíme a díváme se díky ní na svět podobně nově, kdy nám zajeté lidské rituály připadnou zvláštní, každá situace nekonečně otevřená a bez jasného řešení. Dojde například až k děsivým momentům, kdy hrdinku nenapadne zachránit rodiče ani malé dítě před utopením. Umělecký princip ozvláštnění tu nabývá mrazivé podoby: mimozemský pohled na svět je plný pochyb, ale i více netečný. Umožňuje nám pozorovat věci s estetickou distancí. 

V područí pudů

Zkusme ale film chápat realističtěji, oprostit se od žánrového vidění. Hlavní hrdina se v zásadě chová dvěma způsoby, které jsou navzájem propojené a ve výsledku dvojznačné. Jednak vypadá jako prostitutka, která hledá nové klienty, jednak jako žena, která utrpěla sexuální trauma. Na reálný sex tu ale nikdy nedojde. Ve chvíli, kdy by mělo dojít a hrdinka se svléká, náhle se vše začne odehrávat v jakési abstrakci, možná představách. Je zde fáze svádění, avšak po něm nenásleduje sexuální styk, ale nejspíš nějaká forma usmrcení nadržených mužů. Možná to provádí přímo hrdinka, možná její „pasák“ – tajemný muž na motorce, který na ni dohlíží.

Nakonec není ani podstatné, zda jsou „klienti“ zabíjeni. Mohou být omráčení, zfetovaní nebo se jim nějakým způsobem sáhne do svědomí nebo podvědomí. Sex se jim znechutí a zabrání v něm, až se nakonec cítí stejně jako prostitutky nebo znásilněné ženy; tedy jako oběti, zneužité a vycucané fyzické schránky.

https://www.youtube.com/watch?v=io92j2qqEGk

Abstraktní prostor, kde hrdinka kráčí pevně po černém lesklém povrchu, zatímco chlapíci se ztopořenými penisy pomalu klesají pod hladinu mazlavě tmavé tekutiny, až se nakonec utopí, může být jak záběr z mimozemské lodi nebo základny ukryté pod zemí, tak mystický prostor spojených myslí, sen, přelud nebo prostě metafora toho, jak jsou muži uvízlí v oběhu tekutin, v područí tělesných šťáv a temných pudů. Nikdy se nedozvíme, co přesně to znamená, vše je ponecháno naší imaginaci.

Na snímek Pod kůží se můžeme dívat jako na „civilní sci-fi“ s minimem triků a efektů, kde víceméně neakční příběh pomocí oněch „tekutinových“ sekvencí získává nádech čehosi exotického, zvláštního až nadpřirozeného. V druhé variantě „čtení“, kterou si můžeme udržet velkou část průběhu filmu, naopak lze zavrhnout hypotézy, že to, co se na plátně děje, je jakkoli nadpřirozené a „sci-fi“. Pod slupkou nepochopitelnosti a odcizenosti je obyčejný, zcela neatraktivní příběh holky, která využívá svou sexualitu k obživě, ale sex sám si nedokáže užívat. Je jím zhnusená, má z něj trauma, nebo dokonce trpí nějakým výpadkem paměti, a ani nechápe, co přesně dělá.

Teprve v závěru, kdy se ukáže, že pod kůží Scarlett Johanssonové opravdu – i když „opravdu“? – je jakási jiná, cizí forma života. A můžeme přistoupit na to, že jsme se setkali s něčím radikálně jiným, co není z našeho světa. Do té doby to může být mladá žena, která byla zneužívaná, má nějaký blok, utíká před sexem, případně se mstí sexuálním agresorům a rozpomene se na své trauma teprve ve chvíli, kdy stojí tváří v tvář bezbrannému postiženému, a když se k ní pak další muž poprvé chová hezky. Pak vypadne ze své role a kůže svůdnice; a z predátora se stává pronásledovanou zraněnou laní.

Under the Skin • Autor: Archiv
Under the Skin • Autor: Archiv

Film je přitom schválně nejasně vyprávěný, nenabízí jistotu, jak se věci doopravdy mají, chová se vůči nám dvojznačně a nechává ve hře obě alternativy. Úplný závěr sice potvrzuje původní žánrovou verzi a nechá nás prožít si šok z radikální jinakosti – není to „Scarlett“, ale anonymní beztvářné „cosi“.

Jenomže ve výsledku to vlastně vyznívá příjemněji, než kdybychom setrvali u realistické verze. Ano, lidstvo není schopné navázat kontakt s mimozemskou civilizací a vždy tu půjde o nějaké vzájemné využívání až znásilňování.

Ostatně velká část UFO mytologie, obnášející například téma análních sond zanášených do těla lidem coby pokusným králíkům, je v podstatě nějak zamaskovaným strachem mužů, že by mohli být znásilněni. Svým způsobem je komické, že to, co ženám hrozí velmi reálně, respektive statisticky pravděpodobněji, si heterosexuální muži dovedou sublimovat jen do podoby sci-fi. Jde tedy o obranný mechanismus, jak si nepříjemné věci nepřipustit naplno. Nevidět sebe samé coby potenciální oběti v nám běžně známém světě, nevšímat si utrpení druhých. Film tuto pozici mužských obětí posiluje tím, že na rozdíl od knihy, kde si hrdinka vybírá jen „výstavní svalnaté exempláře“, se na plátně promenují samí chcípáčci a ubožáci.

Pocit viny

Film se v konkrétním zacílení liší od původní Faberovy knihy, která je víc o pojídání masa, a vykresluje paralelu mezi vztahem lidstva ke zvířatům a mimozemšťanů k lidem. Tak jako primitivně vyhlížejí zvířata pro nás, vyhlížíme my primitivně pro mimozemskou civilizaci – a zároveň v této perspektivě mizí jakákoli představa pokroku, většího uvědomění si vlastní brutality. Mimozemšťané se chovají stejně krutě jako my a trpí podobnými předsudky. Faberova kniha nicméně není naivní agitkou pro vegetariánství, spíše jde o deziluzivní čtení.

Under the Skin • Autor: Archiv
Under the Skin • Autor: Archiv

V knize má hrdinka velké tlusté brýle, srdíčkovitý obličej téměř bez brady, velké ruce, dlouhé prsty na nohou a obří ňadra. Glazerův film ji mnohem více polidštil, takže netematizuje její divnost od prvopočátku.

Spíše se tu opět vrací do našeho světa a reflektuje divácký voyeurismus – touhu vidět slavnou herečku nahou. Trochu potěšení ze šmírování sice poskytuje, ale zároveň v nás vyvolává pocity viny tím, že chceme totéž, co skoro všichni muži na plátně – nebo přinejmenším vzbuzuje nepohodlí tím, jak málo informací nám dávkuje děj.

Pod kůží získává rozporuplné divácké ohlasy především kvůli tomu, jak málo si ho chceme nechat připustit k tělu. Onu repetetivní nudu bereme jako důkaz malého žánrového vzrušení, a nikoli poukaz k tomu, že příběhy o mimozemšťanech jsou hlavně příběhy o naší civilizaci, s níž je něco principiálně špatně. Asi nejvíc připomíná Pod kůží kultovní snímek Nicolase Roega Muž, který spadl na Zemi z roku 1976, v němž hrál David Bowie výstředního a tajuplného milionáře, který je možná chlapec z hvězd Ziggy Stardust. Je to zvláštní souhra okolností, protože předchozí snímek Jonathana Glazera Zrození s Nicole Kidmanovou zase v mnohém připomíná Roegův horor Teď se nedívej (Don’t Look Now, 1973).

Nejde přitom o kopírování, spíše odvážnější a svobodnější práci s vyprávěním, střihem a tématy, potenciálem filmu být najednou velmi realistický, a přitom snový. Glazer tuto dovednost vybrušoval dlouho ve videoklipech pro MTV (nejznámější je asi Rabbits in your Headlights od U.N.K.L.E.). S přechodem k hraným filmům však ze svých ambicí nic neztratil a patří k nejodvážnějším tvůrcům, kteří dovedou přesvědčit herecké hvězdy, aby sloužily experimentálnější formě kinematografie, než jsou většinou zvyklé. S jistým znechucením části publika se počítá, jde o trest za naši nenasytnost a touhu po snadné atraktivitě.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].