Dožít se své utopie

Když loni na podzim dala londýnská galerie Tate Modern do prodeje lístky na osm nadcházejících únorových večerů, během nichž zde kapela Kraftwerk přehraje v celé délce svá vybraná alba, poptávka publika přetížila a zcela vyřadila z provozu server této prestižní instituce.
Kraftwerk v britské galerii opakují projekt Retrospective 1 2 3 4 5 6 7 8, který si vyzkoušeli již v newyorské MoMA. Inscenují všechny své řadové desky počínaje čtvrtou Autobahn a konče Tour de France z roku 2003. A
potvrzuje se tradované tvrzení, že spolu s Beatles jsou právě oni tou nejvlivnější kapelou, z níž dodnes čerpá světový pop.


Düsseldorfská čtveřice Kraftwerk se rodila v atmosféře po revolučním roce osmašedesát, kdy generace mladých Němců toužila skoncovat s konzervatismem a zároveň reagovala na břímě II. světové války. Tak na začátky vzpomíná v rozhovoru pro deník Telegraph kytarista Michael Rother, pozdější zakladatel formace Neu! Toužili tehdy po nové identitě a tu přinesla i nová elektronická, robotická a zdánlivě odlidštěná hudba. To vše v časech, které uctívaly spíš vlasaté rockové formace typu Led Zeppelin než hudebníky s vizáží solidních byznysmenů.
Technologický pokrok následujících desetiletí však začal futuristický styl Kraftwerk povážlivě dohánět. Mechanická rytmika učarovala temným post-punkovým kapelám a celá syntezátorová popová scéna 80. let by neexistovala bez jejich vlivu. Od Depeche Mode přes New Order po Pet Shop Boys.
V devadesátých letech se jejich zvuky staly nepřebernou databankou samplů pro taneční scénu a strojově syntetický minimalistický zvuk je v dnešní době typický takřka pro každý hit ze špičky hitparád: ať už jde o Lady Gaga nebo Britney Spears. Jak je západní civilizace zvyklá digitálně žít, zvykla si i digitalitě naslouchat: už jí ty zvuky neznějí chladně, natož nelidsky.
Kraftwerk sami možná již patří do muzejních prostor, ale podařilo se jim něco, z čehož musí každého utopistu jímat závrať. Svět, který si vysnili a v úzkém kolektivu stvořili, se ještě se za jejich života stal globální skutečností.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.









