0:00
0:00
Audit Jana Macháčka2. 12. 20105 minut

Wikileaks, Magor a krizová směska

Astronaut

Aby si laskavý čtenář nemyslel, že jsem jen posedlý eurokrizí, tak jsem si též dovolil v úterý napsat o Wikileaks pro ČRo1 – Radiožurnál.

Zde ten text je: Únik amerických diplomatických depeší skrze server Wikileaks samozřejmě dává velkou příležitost podívat se na mravní, etické a profesní otázky celé věci.

Pojďme tedy poodhalit jednotlivé etické vrstvy: materiál, který server Wikileaks získal, je podle všeho ukraden. Zde je první dilema. Má novinář zveřejňovat materiál, který je získán nelegální cestou, tedy odcizen?

↓ INZERCE

Všichni sice víme, že koupit si nebo používat kradenou věc se nemá. Jenže z pohledu novináře je i tak odpověď „ano, zveřejnit“, pokud takový materiál svědčí o nějaké trestné, nelegální činnosti nebo o snaze vlády či státu takovou nelegální či dokonce kriminální činnost zakrývat. Obsahují zatím zveřejněné materiály něco takového? Z toho, co jsem viděl, – ani v náznaku.

Pak je tu druhá možnost. Materiál se může zveřejnit, pokud přistihuje politika nebo vládu v nějakém zásadním rozporu mezi slovy a činy. Vláda nebo politik říkají na veřejnosti něco jiného, než si potom – v našem případě – třeba posílají důvěrnou poštou. To je jedna z úloh žurnalistiky ve smyslu veřejného zájmu: nachytat politika v rozporu mezi slovy a činy.

Jak si tedy stojíme v tomto ohledu a v této věci? Já osobně zde žádné zásadní rozpory nevidím. Diplomaté, případně státní úředníci dělají normálně práci, za kterou jsou placeni. Je přece jasné, že diplomacie spočívá v zakulacených řečech navenek, ale v pokud možno co nejpřesnějších důvěrných zprávách a analýzách. Tak to s diplomacií bylo, je a bude.

Někdy jde i o sběr syrových, neanalyzovaných zpráv, kam patří i různé drby.

Zveřejněný materiál je rozhodně zajímavý a vcelku lze říci, že jeho selektivní zveřejnění s komentářem a kontextem – jak ho přinesla některá seriózní média jako Der Spiegel – se zdá být z etického pohledu relativně v pořádku.

Jaké budou důsledky úniků? Jedna věc jsou vztahy s vyspělými západními státy. Teflonová Merkelová, Napoleon Sarkozy, samec Putin, ten a ten je sukničkář, ten je zase arogantní. Myslím, že to vtipně pojmenovala Hillary Clintonová, když řekla, že jí jeden evropský politik řekl: Měla byste vidět, co píšou naši diplomati o vás.

Věc jiného řádu jsou zdroje v zemích, kde hrozí převrat nebo se bojuje s terorismem. Zde je však třeba upozornit, že skutečně tajné a důležité informace se posílají ve špionských šifrách a ty zveřejněny nebyly. Vyšly najevo informace důvěrné a citlivé, nikoli tajné či přísně tajné.

Takže celkově je to pro americkou diplomacii velice trapné a nepříjemné, troufám si však tvrdit, že nikoli tragické.

Důsledky budou dva: diplomaté se budou bát posílat domů „syrovější“ materiál a budou ho více uhlazovat. A zdroje v citlivých zemích si budou ve styku s diplomaty dávat větší pozor na ústa. S řečmi o doprovodných příznacích pádu impéria bych byl ale opatrný.

Pozitiva jsou dvě: obyčejní lidé po celém světě se dozvěděli, jak funguje a co vlastně dělá diplomacie, a druhou pozitivní věc hezky shrnul britský novinář Timothy Garton Ash: Historici a politologové mají prostě hostinu, o které se jim ani nesnilo.

Delší neklipovitý článek o euru jsem napsal pro tištěný Respekt, který vyšel v pondělí. Zde je. Je však třeba za něj zaplatit skrze SMS patnáct korun, nebo si jít do trafiky koupit tištěný Respekt.

Nyní pro odlehčení. K tématu sociálních dávek se pregnantně vyjádřil básník I. M. Jirous. Neodolám, abych to i zde neposlal dál. Zde je odkaz na Facebook, kde lidi najdou video. Nikde jinde zřejmě není.

Na téma hospodářské krize se v roce 1932 vyjádřil i Tomáš Baťa. Možná je to i dnes docela podnětné. A možná by se s Jirousem v lecčem shodli.

Jak vnímají možnost konce eura v Německu? O tom skvělý článek v anglické verzi Der Spiegelu. Ty, kteří nad eurem zlomili hůl, to moc nepotěší.

Zajímavé jsou už názvy kapitol:
1. Katastrofické konsekvence návratu k marce
2. Dechberoucí náklady na novou měnu
3. Bez eura německý export narazí
4. Evropa se vzdá vlivu ve prospěch Číny a USA.

Ze stejného zdroje velice zajímavý text o Angele Merkelové, o tom, jak se mění obraz Němců v Evropě, a o tom, jak všichni od kancléřky stále čekají na konzistentní projev o euru a Evropě, protože ona zatím občas přidává kousky k proměnlivé mozaice, ale o jejím celistvém názoru nemá nikdo ani tušení.

A jeden text o tom, jak se Rusko a Čína dohodly, že nebudou používat dolar ve vzájemném obchodě.

Vlastně o nic nejde, protože rusko-čínský obchod je z globálního pohledu stále zanedbatelný.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].