George Soros promluvil v úterý ve Frankfurtu nad Mohanem s velmi alarmujícím projevem, v němž Německu doporučil, že pokud Evropu nepovede, ať raději z eurozóny samo odejde. Zde je pár citátů: Evropská unie byla míněna jako dobrovolné sdružení, ale krize ji obrátila ve vztah věřitel–dlužník. Přestože by věřitelé přišli o hodně peněz, kdyby se eurozóna rozpadla, dlužníci jsou podrobováni politickým koncepcím, jež zhoršují jejich depresi, zvyšují dluhové břemeno a prohlubují jejich status podřízenosti.
Je zde reálné nebezpečí, že euro zničí Evropskou unii. Chaotická dezintegrace by vrátila Evropu do horšího stavu než před vznikem EU. Byla by to tragédie historických rozměrů. Lze jí zabránit, ale pouze s německým vedením. Německo nevyhledávalo dominantní pozici a váhá přijmout povinnosti a závazky, které z ní vyplývají. Jenže ať chce nebo nechce, je Německo v pozici řidiče. Německo nese velkou část zodpovědnosti. Chci si ale ujasnit předem, že Německo neviním. Kdokoli by se ocitl na místě řidiče, udělal by asi stejné chyby. Vím z osobní zkušenosti, že kdykoli se objeví problémy, nelze je hned chápat v celé jejich celistvosti hned v okamžiku, kdy nastanou.
Uvědomuji si riziko toho, že si vás znepřátelím, když činím Německo odpovědným. Ale jenom Německo může dát věci do pořádku…
Euro má mnoho defektů, kterých si v době jeho zrodu nikdo nevšiml. Například Maastrichtská smlouva považovala za samozřejmost, že jenom veřejný sektor může způsobit chronické schodky, protože soukromý sektor vždy sám opraví vlastní excesy. Finanční krize let 2007–2008 ukázala, že se tento předpoklad ukázal být mylným…
Dovolte mi shrnutí argumentů. Evropě bude lépe, když Německo bude akceptovat eurodluhopisy nebo když opustí eurozónu. Obojí je lepší než pokračovat současným směrem, kdy se neděje nic, co by mohlo euro udržet pohromadě. Která z těchto možností je lepší pro Německo, je už méně jasné. Rozhodnout si to musejí němečtí voliči. Já bych dal přednost tomu, kdyby se Německo rozhodlo pro společný dluhopis. Nejhorší ze všeho je nerozhodnout se a dopustit, aby eurozónu opustila nějaká zadlužená země jako Itálie.
Poznámka autora Auditu na závěr textu je, že na severu Evropy neleží pouze Německo: německý krizový narativ je stejně zakořeněn třeba v Nizozemsku či Finsku. A pokud by Německo opustilo eurozónu, převtělí se do jeho mentality první nejsilnější země „nové eurozóny“ (tedy patrně Francie), která získá pocit, že všechno platí. Nebo ne?
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
