Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Audit Jana Macháčka

Samozřejmě, že je to vůči Kalouskovi nespravedlivé

Až podle toho, jak se současné koalici bude dařit s vlastním rozpočtem, budeme moci lépe posoudit její schopnosti

Premiér Bohuslav Sobotka.
Premiér Bohuslav Sobotka. • Autor: Matěj Stránský

V roce 2014 dosáhly celkové příjmy státního rozpočtu 1133,8 miliardy Kč, celkové výdaje 1211,6 miliardy Kč a schodek hospodaření 77,8 miliardy Kč. Meziročně je to výsledek lepší o 3,5 miliardy Kč, a oproti výši dané rozpočtem dokonce o 34,2 miliardy Kč. Státní dluh klesl meziročně o 19,7 miliardy Kč na 1663,7 miliardy Kč. Náklady na dluhovou službu meziročně poklesly o 2,4 miliardy Kč, z 50,9 miliardy Kč na 48,5 miliardy Kč. Co k těmto výsledkům dodat? Nejlepší asi bude odpovědět si na několik pomyslných otázek. 

Na prvním místě je otázka, co je příčinou tak dobrých výsledků. Odpověď je, že to je ekonomický růst. Když se toho více vyrobí a na trhu prodá, znamená to lepší příjmy státního rozpočtu. To je přesně náš případ: lepší příjmy z DPH, lepší inkaso daně z příjmu apod. 


Jinými slovy můžeme také konstatovat, že stát odhadl výkon ekonomiky v loňském roce špatně, růst byl podhodnocen. Dalo se předpovídat lépe? Možná ano, ale v českém prostředí odhadovali či podstřelovali všichni víceméně podobně.

Další otázkou je, co s tím má společného tato vláda? Málo. První rok svého vládnutí vládla Sobotkova vláda s rozpočtem, který připravil někdo jiný. Jeho úplné základy začala připravovat ještě Nečasova vláda na jaře 2013 a dopracovala ho Rusnokova prozatímní vláda s pomocí hlasů budoucí vládní koalice. 

Rozpočet je jedním ze základních kamenů vládnutí, a teprve podle toho, jak se současné vládní koalici bude dařit s jejím vlastním rozpočtem na letošní rok, budeme moci lépe soudit její kompetence a schopnosti. 

Člověk si také říká, zda to není vůči minulé politické vládě a bývalému ministrovi financí Kalouskovi nespravedlivé. Tolik se strašilo Řeckem, tolik se pak škrtalo a šetřilo, a dokonce se zvyšovaly daně. Kalousek s Nečasem to s fiskální přísností a řízností přehnali. 

Propříště bude asi lepší, aby si stát, který stále hospodaří schodkově, tolik nepůjčoval, protože otázka je, proč ty miliardy na účtech vůbec leží a ležely.

Tweetni to

A po letech strádání konečně přišel zdravý růst a profitují z toho teď Sobotka s Babišem. Ale samozřejmě že to je nespravedlivé! A samozřejmě že kdyby minulá politická vláda neskončila o rok dříve, mohla sklízet první ovoce růstu sama. A že si to tak plánovala! Jenže takový je život, taková je politika: bezcitná a nelítostná, plná omylů, špatných odhadů i strategií, chyb, smůly, ale někdy také štěstí.

Obecně je třeba konstatovat, že ekonomický růst netvoří vláda ani stát, ale všichni, kdo chodíme do práce a utváříme něco, co si dále někdo koupí.  Když ale ekonomický růst není, je to dáno buď tím, že se změní vnější podmínky, nebo nějakou chybu udělala vláda, která má povinnost vytvářet pozitivní podmínky pro hospodářský růst. 

Když je krize či recese, je s tím vláda více spojována a z toho viněna, než když ekonomika prosperuje. A je to tak správně. Když jsou nastaveny dobře pravidla hry a podmínky, lidé se zpravidla činí. 

Co lze tedy přičíst této vládě? Třeba jisté období relativního politického klidu, který mají investoři a podnikatelé docela rádi. Kdyby se vláda hádala, zvyšovala daně či strašila bankrotem, mohly být výsledky o něco horší. Když vláda šetří stamiliony ve výdajích ministerstev, je to chvályhodné, v součtu miliard to ale tolik nedělá. 

Ministerstvo financí tvrdí, že lépe hospodaří se stovkami miliard, které ležely na účtech a nic nevynášely. Zde je potřeba rozumně korigovat. Propříště bude asi lepší, aby si stát, který stále hospodaří schodkově, tolik nepůjčoval, protože otázka je, proč ty miliardy na účtech vůbec leží a ležely; proč a za kolik si je tedy někdo půjčil, když nebyly po nějakou delší dobu třeba. Výzvou do budoucna je zlepšit řízení likvidity. 

Pak je tu otázka, zda stát nemá vytvářet přebytky hned, jak ekonomika začne růst. To asi není rozumné, protože by takové snahy nejspíš skončily zaškrcením tohoto růstu. Možná to platí v normální konjunktuře po normální recesi. Jenže to, co Evropa po roce 2008 zažila (a my jsme s ní provázáni), není normální recese, ale vleklá finanční a bankovní krize, která přichází jednou dvakrát za století. 

Stejně legitimní otázkou třeba je, zda si stát nemá naopak v rozumné míře půjčovat a peníze investovat do infrastruktury, když má možnost půjčovat si právě teď tak levně. 

Přečteno v úterý v Českém rozhlase Plus

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte