0:00
0:00
Audit Jana Macháčka7. 1. 20144 minuty

Radikálové v Evropském parlamentu mohou ovlivnit rekapitalizaci bank

Rok bankovní unie a voleb: výzvy a rizika před EU a eurozónou

Jaké hlavní události čekají v roce 2014 Evropskou unii a eurozónu? Co se týče „krize eurozóny“, bude to nepochybně start projektu bankovní unie. V oblasti politiky to jsou volby do Evropského parlamentu, z jejichž vyhlídek běží leckomu mráz po zádech.

V červnu loňského roku se lídři EU ve spěchu rozhodli, že budou centralizovat bankovní dohled ve všech evropských zemích a jeho autoritu svěří do rukou Evropské centrální banky.

↓ INZERCE

Co pozitivního lze od panevropského bankovního dohledu očekávat? Jsou tu spíše výzvy, vize a cíle. Cílem by měla být obnova důvěry v evropské banky, znovuobnovení celoevropského mezibankovního trhu a rozbití začarovaného kruhu, který spočívá v tom, že banky drží dluhopisy suverénních států a ty zase mají za povinnost nést náklady případných bankovních úpadků uvnitř svých hranic.

ECB zahájí proces hloubkové kontroly („comprehensive assessment“) bankovních aktiv a zátěžové testy 130 evropských úvěrových institucí. ECB bude mít dohled nad 85 procenty bankovních aktiv v eurozóně. Pak musí následovat rekapitalizace, restrukturalizace a odchod těch nejslabších z trhu.

Rizikem je, že to bude proces bolestný - a pokud bude ECB brát svoji roli vážně a postupovat důsledně a pečlivě, může to mít i dopad na její reputaci tvůrce měnové politiky.

ECB s oblastí bankovního dohledu a především s jeho gigantickým rozsahem nemá zkušenosti a nemůže vycházet z precedentů; buduje novou věc na zelené louce. Mohou začít vznikat napětí mezi ECB a národními státy. Lze očekávat, že ECB bude postupovat přísně a nezávisle, ale politické následky nepříjemných rozhodnutí dohledu ponesou národní politické reprezentace, protože národní státy budou muset ve finále banky zavřít, hledat zdroje na rekapitalizaci a výplatu pojištění vkladů.

Existují tak samozřejmě i skeptické hlasy. Německé volby nepřinesly žádný průlom v oblasti propojení (zevzájemnění – mutualization) dluhů. Nebude – alespoň zatím – žádný společný evropský dluhopis sloužící k financování rekapitalizace bank, nevznikne ani žádný společný evropský fond sloužící k rekapitalizaci bank. A nezrodí se zatím ani žádný společný bazén pro fond pojištění vkladů, ani žádné panevropské schéma společného odpisu dluhů.

Proto si leckdo myslí, že vykostěný bankovní dohled bez potřebné palebné síly je vlastně zajímavý jenom pro úředníky a tzv. experty, kteří získají novou blýskavou a lukrativní práci. Lze srovnávat se zrozením unijního diplomatického sboru, který existuje, i když společný evropský zájem je často více než nejasný.

Na druhou stranu se nic nezrodí přes noc a je prostě zjevné, že Evropská unie postupuje a bude postupovat systémem zdánlivě upatlaných malých krůčků („muddling through“) než cestou odvážných a jasně narýsovaných skokových vizí. A svým způsobem se to daří. Měřítkem toho třeba je, že se eurozóna nerozpadla a jejím rozpadem už nikdo nehrozí.

I vykostěný bankovní dohled může působit jako účinný faktor proti dezintegraci evropského finančního trhu a jako faktor proti „nacionalismu“ jednotlivých bankovních trhů a dohledů. Až budou na stole jasná čísla, možná se eurozóna ke společné kapitalizaci bank vrátí.

Zatím pořád platí, že nejdůležitější faktor, který zabránil rozpadu eurozóny, jsou tzv. OMT (outright monetary transactions), tedy případný nákup státních dluhopisů ze strany ECB - čili ono slavné „cokoli“, které před rokem a půl oznámil guvernér ECB Mario Draghi a jehož kouzlo spočívá v tom, že nebylo použito a v praxi vyzkoušeno a funguje proti spekulacím jen jako účinná hrozba.

Ale i slavné „cokoli“, resp. OMT, čeká letos test, protože o něm bude rozhodovat německý ústavní soud, i když je diskutabilní, zda ECB patří do jeho jurisdikce, a navíc není zřejmé, jak má soud rozhodnout o něčem, co ještě neproběhlo.

V politické oblasti se celá Evropa obává nástupu protievropské vlny v letošních volbách do Evropského parlamentu. Strany odpůrců další evropské integrace se šikují jak na Severu, tak na Jihu, a při malé účasti hrozí výrazné posílení radikálů v Evropském parlamentu. Při posílení pravomocí EP to pak bude mít samozřejmě dopad i (či především) na celý projekt bankovní unie i na problematiku tolik potřebné rekapitalizace bank.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].