Polský premiér Donald Tusk vyzval ve čtvrtek členské státy Evropské unie, aby se zbavily „politiky národních egoismů“ a plně se postavily za Řecko. Odmítnutí pomoci zkoušené zemi může podle Tuska „vést k neštěstí“.
V posledních měsících to vypadá, jako by z Evropy přicházely samé špatné zprávy. Jako by chyběli politici s vizí a politici s odvahou pojmenovat problémy a vysvětlit lidem, před jakými výzvami Evropa dnes stojí.
O německé kancléřce Angele Merkelové se ví, že její politickou metodou je problémy vysedět, o ostatních se říká, že se k výzvám staví skrze lenošivou a ignorantskou metodu „odkopávání plechovky po cestě“. Možná to na leccos stačilo, ale na krizi, v níž se již dva roky potácí eurozóna, to opravdu nestačí.
Proto tolik potěší, když se objeví pozitivní výjimka. Pro nás by mělo být dvojnásob inspirativní, že odvahu, sebevědomí a vizi projevil premiér země, která se také teprve před dvěma desítkami let zbavila komunistického otroctví. Polsko se zároveň chystá na šestiměsíční předsednictví a dává najevo, že chce přijít s neustrašeným a pro Evropu inspirativním vedením.
Donald Tusk pro deník Financial Times například ještě řekl: „Někteří říkají, že Řekům se pomáhat nemá. Říkají neplýtvejme miliardami eur na pomoc zemím, které si za své problémy mohou samy. Takový realismus může vést k neštěstí. Tím, že pomohou Řecku nebo jiným zemím v problémech, pomohou velké evropské země samy sobě.“
Podle Tuska většina evropských lídrů dává přednost taktickému přístupu diktovanému předvolebním populismem. Tusk vzpomínal na atmosféru po pádu komunismu, kdy většina Poláků také nepochybovala, že jim chce Evropa pomoci.
Pro německé, francouzské a jiné lídry je ovšem typické, že nechtějí vlastním voličům přiznat, že se nezachraňuje pouze Řecko, ale také (či především) francouzské a německé banky, které bude muset sanovat francouzský či německý daňový poplatník.
Především si ale srovnejme přístup polského premiéra s přízemním a vykutáleným chytráctvím, které předvádí česká vládní koalice. Češi sabotují ve společné Evropě kdeco, jsou typickými představiteli „národního egoismu“, o kterém mluvil Tusk, a přitom se ani nepokoušejí definovat si národní zájmy a priority, asi proto, že to je moc práce. Když se mluví o Řecku, česká politika se omezuje v podstatě jen na dvě konstatování: proč bychom měli na někoho platit a Klaus měl pravdu, společná evropská měna je od začátku nesmyslný projekt.
Před deseti dny vrátili ministři ODS na vládě ministru Schwarzenbergovi koncepci, protože je prý příliš „proevropská“ a nezohledňuje dostatečně krizi eurozóny. Přitom ta koncepce byla vytvářena už s tím, aby byla pro ODS stravitelná. A koneckonců obvyklá bruselská pozice ministra financí Miroslava Kalouska se od názoru ODS nijak neliší. Informace z médií naznačují, že za odmítnutím koncepce stál ministr Alexandr Vondra, který se podle všeho velmi rychle otřepal z kauzy ProMoPro a nyní bude proklausovskou část ODS přesvědčovat o tom, že je dostatečně kovaný odéesák a euroskeptik.
Srovnejme si výzvu polského premiéra s tím, jak se na dnešní konferenci o Evropě v Černínském paláci „staří harcovníci“ poplácávají po ramenou a vzpomínají na pád komunismu, odchod sovětských vojsk a jak to tenkrát skvěle a mírumilovně zařídili.
Pomoc a konstruktivní přístup k řecké krizi nemusí mít přitom formu pouze či především finanční. Nedávno jsem na tomto místě napsal, že by se postkomunistické státy střední Evropy mohly spojit a nabídnout Řecku a Unii naši zkušenost s privatizací (ve smyslu kritické reflexe a anglického „lessons learned“). Zdá se mimochodem, že řecké rozpočtové plány jsou z hlediska kalkulace privatizačních příjmů poněkud naivní.
Už jsem samozřejmě zaslechl cosi o tom, jak se tomuto mému návrhu v české vládě někteří srdečně zasmáli. Člověk alespoň přeje Polákům, že tento přízemní či spíše suterénní přístup ke krizím a světu vůbec nemusí být v dnešním světě normou, kterou se řídí úplně každý.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
