Podobně jako v době Velké hospodářské krize i po ní (když se bádalo po jejích příčinách), je i od roku 2008 velkým tématem pro ekonomy, sociology, politology a publicisty „hamižnost“ (anglicky greed – aby bylo jasno, o čem mluvíme, protože u nás se o tom – jako skoro o ničem důležitém – nemluví).
To téma nám hezky pasuje i k Vánocům. Edward Hadas k tomu napsal sloupek pro Reuters. Boj proti hamižnosti má podle něj jeden velký problém. Hamižnost se snadněji identifikuje u jiných lidí než u nás samotných. Současná debata o zvýšení daní pro bohaté v USA je velmi typická. Málokdo má pochybnosti o tom, kdo je tady v oblasti daňového systému hamižný: je to vždycky někdo jiný. Ano, je tu ten divný multimiliardář Warren Buffett, který si myslí, že je zdaněný málo. Proti malé skupince sebeobžalovávajících se však stojí dvě velké armády sebeospravedlňujících se.
Privilegovaná vrstva velmi bohatých – malá, ale mocná – si je jista tím, že už nyní dává státu více než spravedlivý podíl daňových příjmů. Také představitelé chudých, část střední třídy nebo starší lidé, tedy ti, kteří tvoří brigády za vyšší zdanění bohatých, jsou přesvědčeni, že jejich motivací je spravedlnost, nikoli hamižnost.
Přitom kultura sociálních nároků prohloubila hamižnost mezi mnohými chudými a inflace cen nemovitostí zase zasela hamižnost mezi střední třídu.
Pokud byli bankéři hamižní, když příliš půjčovali majitelům nemovitostí-spekulantům, tak věřitelé byli stejně hamižní, když se upsali k půjčkám, o kterých mohli tušit, že je nebudou schopni splácet.
Nárůst cen ve zdravotnictví také souvisí s hamižností. Je tu hamižná touha prodloužit si život za jakoukoli cenu.
Vstup fenoménu hamižnosti do postkrizové atmosféry debatu nevyjasnil. Je univerzálně akceptováno, že hamižnost se týká jen těch druhých a celý koncept slouží jen k útokům na oponenty. Když se každý sám nad sebou zamyslí, jistě v sobě odkryje v hloubce skrytou hamižnost. A tato pokora a otevřená sebekritika může veřejné debatě jenom prospět.
Aby šel autor příkladem, vzpomněl si, že nedávno kritizoval šéfy v Reuters, že jeho sloupkům dávají málo prostoru. Ha, řekl si autor Auditu, to dělám taky.
…
Anatole Kaletsky má provokativní sloupek o tom, jak se Japonsko možná stane motorem světového růstu.
Milí čtenáři, děkuji Vám velice za přízeň. Toto je můj poslední Audit v letošním roce. Budeme lepší, nebo horší? Teď v zimě se to pozná i podle toho, jestli se konečně naučíme zametat chodníky, nebo budeme na rozdíl od aut zase klouzat po ledu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
