Moody's o Německu a co způsobí katastrofu

Agentura Moody’s ponechala sice Německu rating AAA, ale dodala, že s negativním dopadem, kvůli budoucím nákladům, které Německo ponese skrze nejrůznější záchranné programy. Úplně stejným způsobem si agentura posvítila na Nizozemsko a Lucembursko. Naopak v případě Finska zůstal nejlepší rating zcela a bez výhrad zachován. Proč? Připomeňme, že Finsko žádá pro svoji účast na záchranných programech kolaterál.

Analytici a agentury si to většinou přeložili tak, že krize eurozóny začíná zasahovat její samotné jádro. Německo se proti výroku agentury Moody’s tvrdě ohradilo. Německé rozpočtové vyhlídky prý zůstávají naprosto stabilní, fiskální základy tamější ekonomiky jsou zdravé a německá účast na záchranných programech není žádnou novou zprávou.

Kde je pravda? A existuje vůbec nějaká? Ve spravedlivém světě (takový neexistuje) by bylo správné, aby ratingové agentury po roce 2008 nikdo nebral vážně, protože jejich pověst má být zničena. Jednání agentur, které dávaly AAA bance Lehman Brothers nebo Řecku, by se dokonce dalo považovat za podvodné. Komu snad nestačí tohle, mohl si všimnout, že po snížení ratingu Spojených států agenturou Standard & Poor’s se výnosy z amerických dluhopisů snížily. Německá vláda má v tomto případě také pravdu: žádná nová zpráva.

Leč nestalo se, agentury dále hýbou tržním sentimentem a média nadále vyrábějí titulky z jejich výroků.

V tomto případě je ale potíž v tom, že verdiktu agentury může leckdo přikládat hodnotové zabarvení ve smyslu toho, co je správné a špatné. A média ovlivňují veřejné mínění a to zase politiku. Pokud dá agentura lepší verdikt Finsku, jehož přístup k záchraně eura je vlažný či spíše studený a které žádá za své půjčky kolaterál, bude to mít jediný efekt: speciální kolaterál budou časem žádat i vlády v Nizozemsku, Německu apod.

Další problém: pokud by se financování dluhu Německa mírně prodražilo a financování dluhu například Španělska naopak zlevnilo, bude to náznak řešení či normálního vývoje. Je přece zřejmé, že pokud jsou úroky na financování německého dluhu dokonce negativní a španělské sedmiprocentní, je to zcela absurdní. Pozitivní vývoj by ale musel znamenat, že ratingová agentura zlepší rating na periferii a zhorší ho v jádru. Jenže agentura snižuje rating na periferii a hrozí, že ho sníží i v jádru.

To potom vypadá na to, že spíše než analýzou se agentura řídí stádním myšlením: dříve byla poptávka po tom, aby měli všichni AAA, teď je zase v módě, aby se všem o překot snižoval rating.

Navíc: kdyby se Německo odmítlo podílet na solidární záchraně eurozóny, ta se rozpadne a zůstane tvrdší německé euro. To ovšem posílí, vymaže německou konkurenceschopnost a tamější ekonomika se může propadnout o desítky procent. Pak teprve bude financování německého dluhu neúnosně drahé. Takže pokud snížit rating Německu, pak paradoxně spíše proto, že se se záchranou eurozóny váhá, a ne proto, že se záchranou eurozóny budou spojené nějaké náklady.

K ceně dluhopisů se dnes také vyjádřila Gillian Tettová. V normálních dobách investoři sledují při investicích do dluhopisů výnos a riziko. Jenže pokud je ve hře kromě obyčejného rizika ještě katastrofa či armagedon (propad ekonomiky o desítky procent), pak se stane hlavním motorem jednání investorů právě obava z katastrofy. Možná byly časy, kdy žádná katastrofa nebyla ve hře, spíše výjimečné.

Jenže v pohledu na to, co způsobí katastrofu, se lišíme: někdo si myslí, že katastrofu způsobí pokusy zachránit eurozónu, někdo zase, že katastrofu způsobí nečinnost a váhavost.

Záchrana eurozóny přitom nemusí být tak drahá. Stačí vybudovat instituce s dostatečnou silou a kapacitou a zasáhnout, když bude třeba.