Kellner a korupce v Rusku a vládní agenda

O tom, že Petr Kellner prohlásil, že korupce v Česku je větší než v Rusku, jsem sepsal poznámku pro včerejší Radiožurnál. Zde je:

Miliardář Petr Kellner po dlouhé době mlčení poskytl rozhovor deníku MF Dnes. Mimo jiné řekl, že korupce je podle něj v České republice horší než v Rusku, kde nejbohatší Čech investuje většinu svých aktiv.

Tak nevím. Rusku Petr Kellner jistě rozumí lépe než autor této poznámky. Rovněž je klidně možné, že právě Kellnerovy ruské podniky rozdávají moskevským činovníkům úplatky. Nemám důkazy a vlastně nemám ani podezření. 

Index vnímání korupce se dá měřit, a jakkoli nejde o objektivní ukazatel, je velmi sofistikovaný, takřka vědecky připravovaný a na jeho zdokonalení mezinárodní organizace Transparency International neustále pracuje. Pravdou je, že pozice České republiky na korupčním žebříčku se zhoršuje a jsme už na 57. místě. Jsme na tom hůře než Poláci, ale stále o něco lépe než Slováci, kteří jsou na 66. místě. Jsme na úrovni Saúdské Arábie a Namibie. Rusko je nicméně na 143. místě, a je tedy na tom hůře než my. Nikoli o fous, ale dokonce o několik řádů. 

Pověst Ruska je doslova strašlivá. Pravidla tam slouží k tomu, aby se obcházela. Spekuluje se, že Putin se za léta strávená v čele údajné ruské demokracie stal jedním z nejbohatších lidí na světě. V Rusku však vše vylézá na povrch i na mnohem nižší úrovni. V Moskvě například parkují auta rovnou na přechodech pro chodce, čemuž policie jen přihlíží. 

Trochu to vypadá, že Kellner záměrně pronesl něco, co má být slyšet v Kremlu. Jeho finanční skupina není v Rusku malý hráč. Jenom jím ovládaná úvěrová firma Home Credit tam zaměstnává 20 tisíc lidí. Poklona Medveděvovi a Putinovi se Kellnerovi může hodit a určitě bude zaznamenána a kvitována s povděkem. Na jiném místě rozhovoru koneckonců Kellner přímo říká, že Putin je pro Rusko ta správná volba. 

Když je korupce v Česku tak strašlivá, je otázka, proč zde Kellner tak úspěšně podniká. Vždyť se mu nedávno podařilo ovládnout podnik Sazka. A svět obchodních soudů a konkurzů nemá v této zemi nejlepší pověst. 

A ještě k prezidentovi, kterého majitel PPF podporuje. Česko potřebuje hlavu státu, která bude v Masarykově duchu zdůrazňovat, že krást se nemá. To ovšem Klaus nikdy nedělal. Naopak. Jeho bankovní socialismus a neregulovaný kapitálový trh tady založily korupční podhoubí. Téma korupce pro Klause nikdy neexistovalo. Začal si na ni stěžovat až v době Topolánkovy vlády. 

Od té doby však na toto téma opět nic neřekl a vyjadřuje se jen mlhavě a neurčitě. Otázkou tedy je, proč se Kellner, pranýřující českou korupci, za Klause tolik staví. Na tuto otázku ovšem v rozhovoru odpověď nenacházíme.

Zde ještě pro zájemce dodávám poslední žebříček Transparency International (http://cpi.transparency.org/cpi2011/results/).

…

Wolfgang Münchau ve včerejším textu „Cena pro politickou negramotnost“ ve Financial Times píše, že ti ekonomové, kteří se zabývají eurozónou, by si měli dobře nastudovat právní a institucionální aspekty odchodu z eurozóny. Tak například ekonomové vyhlásili cenu (Wolfson Economics Prize), v jejíž anonci se praví: „Pokud členský stát opustí měnovou unii, jakým způsobem má být tento ekonomický proces nejlépe řízen, aby položil zdravé základy pro budoucí růst a prosperitu?“

Münchau upozorňuje, že otázka, která předchází způsobu a možnostem, je otázka, zda je ten způsob vůbec možný a uskutečnitelný. Měnovou unii opustit nelze, ta je jedním ze základů Lisabonské smlouvy, která by se musela celá znovu projednat a ratifikovat ve všech členských státech, což může trvat dlouhé roky. Odejít lze naopak z Evropské unie, to je ovšem od základu jiná záležitost.

…

Koalice se včera usnesla na zvyšování daní, škrtech a dalších úsporných opatřeních pro příští rozpočty. Zvýší se daně těm, kteří nejvíce vydělávají (to je ale někdo jiný než ti nejbohatší), zvýší se DPH, zruší se tři ministerstva. Člověk je z toho jelen. Přední český ekonom Luděk Niedermayer ve skvělém a zcela zásadním textu pro Hospodářské noviny upozorňuje, že vláda přitom rychleji, než chtěla, snížila schodek za minulý rok, a to na 3,1 procenta HDP. Přitom cíl byl 4,6 procenta HDP a ještě v listopadu si vláda myslela, že schodek za rok 2011 bude 3,7 procenta HDP. Přitom vybráno bylo jen 95 procent plánovaných příjmů. Vláda tedy sáhla do výdajů velmi tvrdě.

Z jakých propočtů přitom vláda vychází ohledně nově schválených úspor a zvyšování daní, když se vloni tak zásadně netrefila? Neškrtá vláda v investicích příliš tvrdě a nepodvazuje poněkud bezohledně hospodářský růst?

Příliš tvrdá politika úspor kombinovaná s rychlým odpákováváním (stahováním úvěrů) ekonomiky je téma, o kterém se mluví v celé Evropě, především se to týká jižního křídla. Příliš rychlé úspory totiž mohou zhoršit recesi a ta zase sníží daňové příjmy a tak pořád dokola.

Proč se to snažíme napodobit, když jsme fiskálně a ekonomicky úplně jinde než jih Evropy? K čemu má vláda NERV, když s ním schválené koaliční fiskální postupy vůbec nekonzultovala? Ekonom Pavel Kohout nedávno napsal, že NERV nemá se schváleným zvyšováním daní vůbec nic společného.