Jak je (či není) vláda proevropská

Kateřina Šafaříková napsala pro Lidové noviny komentář „Náš boj do posledního Američana“, ve kterém uvedla, že Sobotkova vláda si vetkla do vínku, že bude vládou proevropskou. Po více než čtyřech měsících po jmenování to prý není příliš vidět.

Podle autorky je fiskální kompakt prázdná krabička, protože ho nechceme plnit. Chceme blokovat vstup Albánie kvůli firmě ČEZ, v ukrajinské krizi lavírujeme a nežádáme spolu s Polskem více vojsk NATO ve střední Evropě. Když se oddělíme od Polska, staneme se nevýznamnými apod.

Text si zasluhuje několik poznámek. To, že nechceme nebo nemusíme plnit všechny body fiskálního kompaktu, není prostě nic výjimečného - a je to z hlediska „proevropskosti“ úplně normální chování, protože tak byl kompakt předem vymyšlen a dohodnut.

Státy, které nejsou v eurozóně (a je jich v Evropské unii deset), nemusejí plnit všechna ustanovení paktu a také je většinou neplní. Součástí primárního práva EU se má pakt stát až v roce 2018. Smysl přihlášení se k paktu byl samozřejmě deklaratorní a takhle byl partnery chápán: už nechceme být spolu s Británií jedinými neustálými stěžovateli a oponenty všeho v EU.

Potíž je někde jinde. Česká vláda se rozhodla s paktem běžet do parlamentu a žádat ústavní většinu, což nemusela (vzhledem k tomu, že neplní všechna ustanovení). A potíž je, že tu ústavní většinu nemá (a zdá se, že si ji neumí zatím vyjednat), takže i ta deklarace proevropskosti může skončit blamáží.

Je přitom logické, že po letech Kalouskovy restrikce, kdy jsme snižovali schodek uprostřed hospodářského propadu, to teď nikdo opakovat nechce. Kalousek by teď chtěl vládu rychle strčit do chomoutu finanční ústavy a rozpočtové rady, ale když byl sám u moci, tak vznik těchto institucí neumožnil. Koneckonců lišák Kalousek chtěl fiskální politiku před regulérními volbami výrazně uvolnit sám, ale musel odejít o rok dříve, než čekal.

Naopak slabinou „proevropskosti“ tohoto kabinetu je chybné rozhodnutí nevstoupit do eurozóny během tohoto volebního období, což Šafaříková nezmiňuje. Ano, žádná strana to neměla v programu, ale vězme, že příští vláda už proevropská být nemusí a místo „protestního hnutí“ ANO v ní může být třeba nějaké hnutí NE s komunisty navrch.

To, že se stát brání vyhnání firmy ČEZ z Albánie všemi prostředky, tedy i blokací statusu kandidátské země, je naprosto v pořádku. ČEZ je obrovská firma, patří státu, její investice byla řádně právně ošetřena a chráněna, učiněna ve spolupráci s Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj apod. Země, která aspiruje na členství v EU, nemůže vyvlastňovat investory jen proto, že si Albánci myslí, že za elektrický proud se nemusí platit, protože na to nebyli donedávna zvyklí.

Nakonec k výrokům Sobotky o jednotkách NATO na našem území. Oficiální odpověď NATO i členských států NATO je: vůbec nás to nezajímá, důležité je, že Česká republika plní všechny své závazky vyplývající z členství v NATO apod. Neoficiální zkušenost autora Auditu: spousta evropských diplomatů se na Sobotkův stejně jako dříve na Stropnického výrok ptá, vnímá to velmi silně a nepovažují to za maličkost.

I tak bych spíše zdůraznil, že fakt, že se pořád propírá příslušnost vojsk NATO u nás, je poněkud zvláštní. Chleba se přece opravdu začne lámat, až budou čeští vojáci nasazováni v zahraničí, případně až tam budou Češi (a nejen profesionálové) – bude-li třeba – rukovat.

Co se Polska týče, pak slabinou polské touhy po energetické unii například zatím je, že nemá ještě konkrétní tvar a jde zatím o politickou deklaraci. Důležité je, že to Česká republika nehází pod stůl ani se tomu nevysmívá.

Že by si ale Česká republika nebyla jistá „prozápadním civilizačním okruhem“, jak tvrdí Šafaříková, je příliš silné tvrzení. Sobotka jednoznačně deklaruje příslušnost k Západu každou chvíli, naposledy třeba na konferenci Aspen Institutu v pondělí.

Potíž ve vztahu k ukrajinské krizi je možná spíše v tom, že do západního okruhu patří třeba i Rakousko, které se tetelí strachem o své banky v Rusku a na Ukrajině, nebo Francie, která pospíchá prodat Rusům ještě nějakou vojenskou loď.