0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Audit Jana Macháčka11. 1. 20124 minuty

Dobrá zpráva pro Německo, špatná pro Evropu

Astronaut

Na pondělní aukci šestiměsíčních státních dluhopisů v Berlíně bylo dosaženo tzv. negativního výnosu. Investoři tedy německé vládě zaplatí za to, že jí mohou půjčit.

Včera jsem o tom sepsal krátký komentář pro Radiožurnál. Zde je:

↓ INZERCE

Kromě toho, že se v pondělí v Berlíně konala schůzka německé kancléřky Angely Merkelové a francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, proběhla v Německu také významná aukce státních dluhopisů. Tedy „významná“. Takové aukce se dějí bez povšimnutí běžně. Jenže tato aukce byla pro Němce bezprecedentní v jedné podstatné věci. Včera prodané šestiměsíční německé státní dluhopisy mají takzvaný záporný výnos. Investoři německé vládě platí za to, že jí mohou půjčit peníze, respektive za to, že si je mohou v německých státních papírech na půl roku uložit. 

V Německu se tak stalo poprvé v historii, ale totéž se odehrálo nedávno v Nizozemsku a také ve dvou zemích mimo eurozónu, konkrétně ve Švýcarsku a Dánsku. 

Dalo by se tedy říci, že německé dluhopisy se prodaly rekordně dobře či úspěšně. Potíž je však v tom, že to je dobrá zpráva jen pro Německo. A to navíc pouze v jednom ohledu. 

To, že investoři Němcům platí za to, aby jim mohli půjčit, svědčí o tom, za jak málo bezpečné považují cenné papíry jiných států v eurozóně, jak slabou důvěru mají v to, že se jim peníze vložené do španělských či italských dluhopisů vrátí. 

Převis poptávky po německých státních papírech svědčí i o tom, že investorům ani nepřipadá výhodné uložit si peníze v evropských bankách a raději si připlatí za bezpečnost. 

Když si to přeložíme do srozumitelnějšího jazyka, tak investoři nemají důvěru v to, jak se krize eurozóny řeší, a prognózy nepovažují za dobré. Možná dokonce počítají s rozpadem eurozóny nebo si myslí, že v Evropě zkrachuje nějaká větší banka, možná v Itálii, možná ve Francii či Španělsku. Patrně se též domnívají, že kromě Německa či severu nečeká Evropu v brzké době žádný hospodářský růst. 

Dobré by bylo, kdyby Němci svoje levně či výhodně získané zdroje použili na posílení solidarity v Evropě, to znamená na pomoc periferním zemím. To od nich ovšem opravdu čekat nelze. Spíše to posílí jejich jednostrannou verzi příběhu a výkladu událostí. Budou si říkat ještě více než nyní: Ať všichni hospodaří jako my a budou si také půjčovat levně. 

To přitom zařídit nelze. Dobrá zpráva pro někoho je dobrou proto, že je špatnou zprávou pro ostatní.

K podobnému závěru dochází slovutný Mohamed El-Erian na stránkách dnešních Financial Times.

Erian píše, že investory láká solidní německá obchodní bilance a fiskální disciplína. Ovoce strukturálních reforem je sklízeno ve formě úspěšné tvorby pracovních míst a vysoké konkurenceschopnosti.

Investoři mění své pozice a kupují si německý státní dluh, protože jiný státní dluh prodávají. Podobné je to s bankovním systémem: německé banky získávají vklady na úkor jiných evropských bank. Autor také zdůrazňuje to, čemu říká „operační stres“. Banky potřebují získat vysoce kvalitní zástavy na úvěry, což tlačí výnosy z dluhopisů na uměle nízké či negativní hodnoty.

Za klíčovou lze ale považovat tuto větu z textu: „Německo by mělo svoji radost z úspěšné emise krotit, protože Evropa zažívá akcelerující proces odpoutávání se privátního sektoru z procesu ekonomické integrace.“

Jde zkrátka o to, že čím méně se bude soukromý sektor angažovat ve financování dluhu zemí na Jihu a na periferii, tím více se budou náklady přesouvat na plátce daní a tím více poroste tlak na politicky podmíněnou solidaritu uvnitř eurozóny, která je na Severu stále méně populární a průchodná.

Wolfgang Münchau v sesterském médiu FT Deutschland mimochodem upozorňuje na patrný nezdar injekce likvidity, kterou Evropská centrální banka před Vánoci nabídla bankám (sám jsem ji na stránkách minulého tištěného Respektu chválil, ale nebyl jsem jediný – činili tak i světově význační ekonomové). Novou likviditu banky zatím raději půjčují Německu než Itálii nebo Španělsku.

Münchau předpokládá, že ECB brzy přikročí k politice snižování sazeb a k tzv. kvantitativnímu uvolnění. Evropu a ekonomy čeká debata o negativních úrokových sazbách, protože nula zjevně není a nebude žádnou hranicí.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].