Češi proti protekcionismu

Je dobře, že česká vláda dělá co může, aby bránila ideál i praxi volného obchodu a je správné, že se také bude na summitu EU coby předsednická země snažit unii takto vést.

Nepředstavujme si to ale tak, že někdo řekne – „kdepak - ochranářství a ekonomický nacionalismus jsou přece skvělé věci.“ Protekcionismus a nacionalismus jsou slova, která dosud – naštěstí - „zapáchají“ a oficiálně se k nim pochopitelně nikdo (alespoň zatím) hlásit nebude.

Ďábel totiž vězí v detailu: co a jak se smí garantovat, jaké vládní půjčky a na co může vůbec Evropská unie tolerovat. Mohou vlády někomu půjčit přímo nebo odpustí dlužné daně a pojistné? Jak může vypadat taková celoevropská pomoc automobilovému průmyslu, aby z ní měli „všichni stejně?“ Doladit něco takového bude nesmírně obtížné, pokud to vůbec půjde.

Nikdo přitom nepochybuje – že vlády nevlády – výrobci stahují a ještě budou stahovat výrobu domů. Každá větší německá firma (typicky automobilka), které český průmysl dodává, si drží (či donedávna držela) ke každému potřebnému dílu dva dodavatele. Jednoho má doma (ten má i větší podíl vývoje), druhého „někde na Východě.“ Když se propadne poptávka, jede naplno jen ten první. To není tak docela protekcionismus. Je to ale jedna z hlavních příčin propadu průmyslové výroby v Česku.

Je dobře, že česká vláda se staví proti protekcionismu, jsme otevřená ekonomika závislá na zahraničních investicích a obchodu, jsme plnou součástí globalizovaných výrobních řetězců apod.

Ruku na srdce – zatím se nám to ale říká snadno, protože skoro žádná velká česká firma (s českými majiteli) nedělá to, co prezident Nicolas Sarkozy vyčítá Peugeotu a Citroenu, tedy - něco vyrábí ve velkém na Ukrajině a dováží zpět sem. Tedy pokud nebudeme brát v úvahu bicykly a rychlovarné konvice s českou značkou, které se vyrábějí v Číně (kvůli nim žádný politik svolávat summit nebude).

Jedinou velkou českou firmou je ČEZ. A všimněme si, že politici (jmenovitě ministr Martin Bursík) začali volat po tom, aby se ČEZ v současné krizové situaci vzdal zahraničních akvizic a začal investovat doma (a probudil tím místní poptávku a pomohl místním dodavatelům).

Ano, jistě, není to totéž – ČEZ je na rozdíl od Peugeotu firma vlastněná státem (mimochodem ve stále větší míře), výroba a distribuce elektrické energie je něco jiného než výroba aut (někdo to dělat musí) a o akvizice ve východní Evropě je stále velký zájem: kdyby ČEZ vyklidil pozice v Rumunsku či Bulharsku, tamější vlády asi zoufalství nepropadnou, protože to koupí někdo jiný (třeba RWE).

Přiznejme si ale, že se nám za idealismus volného obchodu bojuje docela snadno. Českému kapitálu zatím nic důležitého nepatří. A pokud „český kapitál“ někam odchází, tak do daňových rájů (takže vlastně není tak moc český), a pokud někam investoval, tak třeba do Číny nebo do Ruska (kde prodělal kalhoty).

P.S.

Dobrou zprávou je, že snahu vlády stavět se ostře proti protekcionismu přivítala i opozice (zatím slovy Jana Mládka ve včerejším vysílání ČT24).

Středeční audit: Toxické partnerství a nesrozumitelný plán

Úterní audit: Instrumentárium ČNB, švarcsystém a co jde a nejde samo

Pondělní audit: Starost o lidi, reindustrializace a kočky by kupovaly korunu

Páteční audit: Deprese je tu. Bude hůř ve střední či západní Evropě?

Čtvrteční audit: Krize a nepoučitelnost