Demokratické strany zastoupené v parlamentu se shodly na ne příliš dobrém řešení. Do října bude vládnout úřednická vláda v čele s šéfem statistického úřadu Janem Fischerem. Zdá se, že politická scéna se nechala příliš unést emocemi a strachem z Václava Klause.
ODS, KDU-ČSL, SZ a ČSSD je třeba přiznat schopnost rychle jednat. Všichni zúčastnění připouštějí, že spěchali kvůli prezidentovi. Obávali se, že Václav Klaus sáhne k nestandardnímu řešení a vyšachuje je ze hry. Takhle naopak politické strany udělaly z hlavy státu pouze pozorovatele. Ještě uvidíme, jak se jí to bude líbit.
Možnost shody umožnily především vládní strany. Jejich vstřícnost je skutečně nebývalá, protože poskytly sociálním demokratům možnost navrhnout adepty na ministra zahraničních věcí, ministra vnitra, ministra průmyslu a obchodu, ministra zemědělství, ministra pro evropské záležitosti, ministra práce a sociálních věcí a ministra pro místní rozvoj. A to přesto, že ČSSD prohrála volby.
Proč tak ODS, KDU-ČSL a SZ činí? “Chceme ČSSD zatáhnout do odpovědnosti. Dnes se chová tak destruktivně, že by ze země nezůstal kámen na kameni. Takhle jí navíc vezmeme vítr z plachet, protože ponese za kabinet odpovědnost,” říká jeden z odcházejících členů vlády.
Je v tom i trocha trucovitosti. Spolu s Jánošíkem vláda vykřikla: „Když jste si mě upekli, tak si mě i snězte".
Druhým důvodem je již zmíněný spěch, aby se do hry nedostal Václav Klaus.
Jistou logiku to samozřejmě má, ale nabídnout opozici tolik a tak významných křesel je stejně zarážející. Tím spíše, že jsou mezi nimi posty ministrů zahraničí a pro evropské záležitosti. Jak známo, pohledy na zahraniční politiku koalice a opozice se dost liší. Ale počkejme si na konkrétní návrhy.
Jedno už je dnes jasné, česká politika přichází díky umanutosti sociálních demokratů o nejlepšího ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. Ke kolika českým politikům (nemluvě o úřednících) chodí světové diplomatické špičky jednat domů? Diplomacii netvoří výkřiky ve sněmovně či na pódiích. Jde o náročnou diskusi, kde mají obrovský vliv známosti a známost. Sociální demokraté promeškali příležitost dokázat svou schopnost, když nenavrhli Schwarzenberga ponechat na jeho pozici.
Ještě k osobě nového premiéra. Pan Fischer je sympatický, schopný úředník. Statistický úřad dokázal modernizovat, takže má jistě i manažerské schopnosti. Navíc ze své pozice chodí na některá zasedání vlády, takže má i jistý přehled o dění na politické scéně. Přesto je jeho volba špatná. Nejde totiž vůbec o něj, ale o fakt, že české předsednictví Evropské unie dotáhne člověk, kterého nezná nejen 90% Evropanů, ale ani 90% Čechů. To už by byl lepší jakýkoli politik, třeba Miroslav Kalousek, o kterém se psalo v novinách jako o budoucím premiérovi, ačkoli o něm na jednáních nepadlo podle většiny zúčastněných ani slovo.
Pan Fischer na sebe bere oběť, protože to nebude vůbec jednoduché. Na domácí scéně kolem něj bude zuřit předvolební kampaň a na evropské úrovni budou zuřit zahraniční novináři, diplomaté a státníci, kteří stále nedokáží pochopit, jak se Češi mohli zachovat tak nezodpovědně a složit kabinet.
Reakce bude jednoduchá a hovořili o ní diplomaté při víkendové návštěvě Prahy – Češi budou sice stále oficiálně v čele Evropy, ale skutečná jednání se povedou někde úplně jinde.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
