Paule, bojuj

„Jsem z New Yorku a proto mám rád boj. Paul Ryan byl ale dneska příliš slušný a držel se zpátky,“ říká padesátník jménem Michael na dotaz, proč předčasně opustil sál a teď sedí v těsné kuchyňce.

Mezi řečí občas vnoří ruku do mísy s tortillami a natáhne se pro colu. Stejně jako možná dvě stovky dalších lidí z okolí stanice metra Ballston v Arlingtonu ve Virginii přišel i Michael do místní kanceláře republikánské strany, aby spolu s ostatními sledoval první a jedinou debatu kandidátů na post příštího viceprezidenta. Vydržel možná do dvou třetin. Stál na dřevěné stoličce, nahlas povzbuzoval republikánského kandidáta, tleskal, smál se, když padl nějaký fór na účet demokratů. Stejně jako všichni okolo.

Všude samé samolepky

Jedna z arlingtonských strranických kanceláří v sedmém patře kancelářské budovy vypadá jako všechny ostatní. Všude na zdi jsou vyvěšené cedulky se jmény republikánské dvojice, u stropu se houpají nafouknuté balónky, na regálech se válejí samolepky a placky, sem tam na zdi je přilepený posměšný obrázek dnešního prezidenta.

Samolepkami se oblepují ale i všichni příchozí - mladí, staří, muži, ženy. Oproti sešlostem demokratů tu lidi jen vypadají víc „akurátně“ - na žádné výstřelky v oblečení ani účesech tu člověk nenarazí.

Společné sledování prezidentských debat, místním žargonem zvané Debate Watch Party, patří k zavedenému programu amerických volebních kampaní, o jejichž obsahu budeme podrobně psát později v tištěném Respektu. Podává se občerstvení, rozdávají se plastové cedulky Romney - Ryan, které si pak nadšení voliči zapichují do trávníku svých domků, aby každý věděl, koho volí.

Podle reakcí publika sedícího a stojícího v potemnělé místnosti s velkým plátnem se nedá usuzovat, kdo z diskutérů je lepší - tady se potleskem a smíchem odměňoval jen jeden, zatímco druhý to hlasitými posměšky schytal za každé přeřeknutí.

Každopádně nakonec podle řečí a úsměvů převládá spíš spokojenost a ještě u výtahu se republikáni navzájem ubezpečují, že Paul Ryan debatu zvládnul. „Je třeba udržet růst preferencí,“ poznamenává mladík jménem Ken a každému podstrkává papír s rozpisem pro dobrovolníky do kampaně. Navečer, až přijdou lidi z práce, pokračuje kampaň v Arlingtonu dál.