Požár
Autor: Kryštof Hlůže

Typickým zvukem v Hřensku je ve středu, čtvrtý  den požáru, zvuk vrtulníku. Nad Labem na kraji obce se stroje sníží k hladině, naberou vodu do vaku a letí ji vypustit podle pokynů velení na místa, kde stromy a půda nejvíce prohořívají. Do vaku se vejde 800 litrů vody a v doutnajícím a místy hořícím parku je ta nálož jako plivanec, i když přistávaly v hustých intervalech a s vodou neletěly daleko – ve středu hasily okolí Hřenska, které je vstupní branou do národního parku České Švýcarsko.

Hasiči v Hřensku mají celý den vysunuté žebříky směrem ke skalám ve svahu přiléhajícímu těsně k řadě domů. Některé jsou dlouhé 30 metrů dlouhé, některé 50 metrů – a z nich stříkají hadicí nad skály k doutnající půdě a porostu. Z dýmu na hrotu skal je občas možné zahlédnout oheň: když zafouká, doutnající země se změní v hořící. Přes den se opírá vítr i do stříkaček, voda mnohdy nemíří tam, kam by chtěli, a rozfouká se na skálu. Ze břehu jim pohledem fandí skupiny místních vietnamských prodejců – v Hřensku nejen podnikají, ale i žijí, odjeli při evakuaci a vrátili se zpět.

Reklama
Reklama

https://twitter.com/IvanaSvobodova3/status/1552590024625061888

Hlavní štáb celé požární akce sídlí v Hřensku v hasičárně – ta se v přízemí změnila na sklad potravin, rozváží se odtud jídlo a pití pro hasiče po všech jejich stanovištích v parku. Ovoce, zeleninu, jídlo, pití sem darují podnikatelé, obchody i jednotlivci. Nahoře v kanceláři se u mapy plánují další akce. Ve středu dopoledne tu velitel zásahu přijímá zprávy z terénu od průzkumníků – dokumentaristů, kteří vyjíždějí do terénu zjišťovat, fotit a natáčet, jak to kde vypadá. Na základě jejich informací se pak rozhoduje o další taktice.

Ve středu ráno a dopoledne začnou z nebe konečně padat kapky deště. Je ale řídký, slabý. „Tohle nám nepomůže vůbec,“ říkají hasiči o přestávce hašení, „muselo by pršet pořádně, aby to k něčemu bylo.“ Déšť po chvíli navíc ustane. Hasiči ve středu dál potvrzovali, že oheň stále není zkrocený a bude trvat minimálně týdny, než bude po všem, ale že se jim zároveň daří uřídit ho natolik, aby se  jeho hranice nerozšiřovaly. Pohled z vrtulníku, který hasiči zveřejnili na svém twitteru, ukázal, že území, z něhož se dýmí, je stále rozsáhlé – od Hřenska na sever směrem k německým hranicím a dál za ně.

https://twitter.com/hasici_cr/status/1552278221705646081

I večer v Hřensku u řady domů přiléhající ke kouřící skalnaté stráni stojí žebříky a hasiči stále zkoušejí proudem vody dosáhnout na místa, která nad hranou skály prohořívají. Když se setmí, je vidět zdroj dýmu stoupajícího nad Hřenskem: mezi stromy na skále se objeví spousta malých ohýnků. Některé tvoří souvislý pás, některé problikávají z lesa.

IMG-7662
Autor: Ivana Svobodová

Vítr se zmírnil, hasičům se s přibývající nocí daří lépe dosáhnout vodou k místům, na něž míří. Hasí celou noc, čerpadla berou vodu z řeky Kamenice protékající Hřenskem. Jen auta s žebříky se posunují: hasí, pak přejedou o kus dál, kde se objeví větší počet oranžových plamenů. Ohýnky z lesa pořád problikávají, oranžová barva se přesunuje nad skalou. Ve dvě v noci to začne víc hořet nad požární zbrojnicí se štábem zásahu – jedno auto se tam přesouvá a několik hodin stříká nad skály.

Před pátou hodinou ve čtvrteční ráno vypadá Hřensko jako zahalené hustou mlhou, válí se tu všude, ohýnky zpod stromů v ní už nejsou vidět. Jen ta mlha smrdí – je to dým. „Je jich tam asi deset,” říká hasič u auta s žebříkem o tom, že ohýnky sice vidět nejsou, ale pořád nad našimi  hlavami existují. A přesunují se.

Nad některé domy se s požární technikou dostat nelze. Jednotka hasičů, která tu celou noc chránila domy přiléhající ke svahu, aby k nim doutnající ohně z lesní půdy na skalách nesestoupily, je z Českých Budějovic. „Pojedeme asi na otočku domů v sedm večer,“ říkají hasiči, „pak se zase vrátíme.“

Žebříky ve čtvrtek před pátou ráno sbalili, vytáhnou je zase podle pokynů. Je sedm ráno, lidé, kteří v Hřensku zůstali ve svých domovech, otvírají okna – a také zjišťují, že to není mlha. Velitel sděluje jednotkám hasičů, co bude dál: zkusí vyjet nahoru nad skály, je tam cesta, ve středu ji prozkoumali, jen je to z ní k hraně skal daleko. Vodu hadicemi budou muset táhnout; doufají, že to vyjde a půjde se tak shora dostat přímo k ohni a rozžhavené půdě, která prohořívá a přesouvá oheň na nová místa.

Na nábřeží vychází starší muž s kávou, rozhlíží se po dýmu, dívá se na stráň, mluví o vděku hasičům. „Tak kolikátý vlastně? Dnes už pátý, že?“ počítá dny, které do Hřenska přinesly novou realitu. Nebe ožívá, známý zvuk vrtulníků je zpět.

IMG-2259
Autor: Kryštof Hlůže

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte