Venezuelská vláda nemá celou zemi pod kontrolou. Na americkém zásahu však každopádně může vydělat

Donald Trump zarámoval operaci ve Venezuele mimo jiné tím, že šlo o americkou bezpečnost a venezuelskou ropu, která podle jeho slov patří Američanům. Venezuela v posledních letech stále více spolupracovala s Čínou, kam velkou část své ropy vyvážela, a s Ruskem, které jí surovinu pomohlo těžit. Jak blízká byla tahle spojenectví?

Pro Venezuelu to byli zcela klíčoví ekonomičtí spojenci, pomineme-li vazby na Írán, Turecko, a v otázce zlata i některé arabské státy. Naopak pro Čínu je Venezuela zcela zanedbatelná položka, což se ukázalo v její velmi chladné reakci. Peking odmítl invazi, vyzval k návratu Madura, ale nevidíme žádnou další aktivitu. A Rusové taktéž. Platí, co už mnohokrát padlo, že těmto zemím americký zásah vyhovuje, protože je to další ukázka pokrytectví jisté části západních elit v rámci liberálního světového pořádku – když sami jeho strůjci takhle flagrantně poruší nejen mezinárodní právo, ale i „zvyky“ v mezistátních vztazích.

Co teď s touto spoluprací bude?

To je ta otázka. Američané zatím zjevně počítají s tím, že ve Venezuele bude vládnout viceprezidentka Delcy Rodríguez. Vysvětlili jí však, že to bude v rámci jistých limitů. A konec ruské a čínské spolupráce bude jedním z nich. USA vzkázaly, že pokud Rodríguez nebude respektovat to, co jí řekli (což je vyhrožování, jaké tu po léta nemá obdoby), dopadne ještě hůř než Maduro.