Ten cizinec tu má podmínky, o kterých se tuzemským režisérům ani nesní. Kvůli tomu přečerpali rozpočet a příští rok nebude na nové inscenace. Ty, které se už připravují, bude nutné osekat anebo zrušit. Podobné zprávy v posledních dnech přicházely z pražského Národního divadla. Viníkem dramatické situace je prý světoznámý americký režisér Robert Wilson. Lépe řečeno vedení činohry ND, jež ho za finančních podmínek, v českém divadelním světě zcela výjimečných, angažovalo ke zinscenování hry Karla Čapka Věc Makropulos. Příběh vleklého justičního sporu o lukrativní panské dědictví Loukov, do kterého vstoupí tajuplná zpěvačka, aby znovu získala recept na nesmrtelnost, měl premiéru minulý čtvrtek ve Stavovském divadle.
Se zlatou kapličkou Wilson spolupracoval už dvakrát, aniž by to kromě uměleckých emocí a zážitků vzbudilo podobný rozruch. S operou Národního uvedl v roce 2002 Janáčkův Osud, letos v červnu pak Káťu Kabanovou. Pro činohru naší první scény však přítomnost originálního tvůrce známého svým nezvyklým pojetím divadla představuje velkou premiéru. Nikdo podobný Wilsonovu formátu tady v posledních desetiletích s českými herci nepracoval.
„Když chcete mít doma kvalitní dílo, musíte do toho investovat víc než do standardního malíře,“ vysvětluje šéf činohry Michal Dočekal ve své kanceláři důvody exkluzivních podmínek, jež ND umělci nabídlo. Nejde jen o vysoký honorář pro světovou celebritu. Kvůli režisérovým požadavkům divadlo muselo nakoupit spoustu nové techniky a umožnit mistrovi, aby se většina zkoušek odehrála přímo na jevišti. Což je i vysvětlení pro diváky, kteří od poloviny října v programu Stavovského divadla marně hledali jakékoli představení. Skoro každý večer tam stálo lakonické sdělení: Nehraje se. Na scéně se totiž v osmihodinových zkouškách, které se z odpoledne protahovaly až do noci, připravovala Věc Makropulos.
Pokračování najdete v novém čísle Respektu, které vychází v pondělí 22. listopadu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
