Špitál za všechny peníze

Ve zvlněné krajině krkonošského podhůří se cestou po silnici z Jaroměře do Dvora Králové najednou vynoří jako špička ledovce. Někdejší barokní špitál pro přestárlé vojenské veterány půdorysem i stylem připomíná pařížskou Invalidovnu. Návštěvníky Kuksu ale místo hlavní děl, střežících oblíbenou památku francouzské metropole, vítá řada úchvatných soch z dílny Matyáše Bernarda Brauna, alegorie Ctností a Neřestí. Dole v zeleném údolí šumí Labe, na protější stráni leží vesnička Kuks. Zchátralé domy panského vzhledu s omšelými fasádami se tu mísí s plevelem zarostlými ruinami i opravenými roubenými domky. Do očí bije široké zámecké schodiště s vodními kaskádami, stoupající od lidové hospody U Prďoly na prázdný palouk.

Okolo špitálu se prochází hlouček turistů, vesnice je v dopoledním slunci vylidněná. Ospalou atmosféru jedné z nejoriginálnějších českých památkových rezervací však v nejbližší době česká zásadní proměna. Do Kuksu by mělo dorazit více než půl miliardy korun z evropských fondů. Jak říká architekt a historik Zdeněk Lukeš, přijdou „doslova v hodině dvanácté“, kdy se tomuto jedinečnému souboru historických staveb v české krajině naskytla možnost poslední záchrany. Na tuzemské poměry jde o nevídaný balík peněz. Zbývá jen zpráva o tom, co tato luxusní injekce může na Kuks přinést.

Promyšlená koncepce
„Dnes musí mít člověk silnou představivost, aby si uvědomil, jaký velkolepý architektonický komplex tady kdysi stával. Výsostná lokalita a barokní perla Čech,“ říká muzikolog Stanislav Bohadlo a iniciátor festivalu Theatrum Kuks v potemnělém sále zdejšího Comedien-Hausu. Stojí před oponou zobrazující rytinu Michaela Rentze a dřevěnou tyčí jezdí po obrazu Kuksu z počátku 18. století, kdy v malebném údolí za časů hraběte Františka Antonína Šporka (1662–1738) vyrostly lázně, zámek, závodiště, domy pro hosty, divadlo, hostince, dům filozofů a hospodářská stavení.

Z rytiny je patrná symetričnost i působivý umělecký sloh budov, fontán, ozdobných sloupů, soch i reliéfů po obou stranách řeky, z nichž vynikaly dvě dominanty. Dnes už neexistující zámek na levém břehu, odkud mohl hrabě pozorovat věčné světlo nad hroby svých rodičů v kryptě kostela na opačné straně.

Celý článek najdete v Respektu 31/2010

Fotogalerie - ZDE.