Z nového čísla•23. 1. 2010•3 minuty
Sbohem, Volvo
Obavy, naděje, nostalgie – málokterý světový obchod vyvolává v současnosti takové emoce. Prodej švédské společnosti Volvo čínskému majiteli je v automobilové branži precedentem a Západu může posloužit jako kukátko do nejisté budoucnosti.
Automobily začal Li Šu-fu vyrábět teprve před dvanácti lety, po krátké zkušenosti s motocykly a desetiletém provozování firmy na součástky do ledniček. V rodné Číně má úspěch, ale z pohledu náročného evropského motoristy už to není taková sláva. Design vozů, kterým dopřává poetické názvy jako Čínský drak, Javorové auto, Krásný leopard nebo Městská chůva, často vyvolává pobavený úsměv, auta opakovaně neprošla na Západě bezpečnostními ani emisními zkouškami a jeden motoristický magazín zjistil při crash testu, že šance na přežití pasažéra a spolujezdce jsou v jednom z modelů při 64kilometrové rychlosti jen desetiprocentní.
Přidáme-li fakt, že Li Šu-fovu automobilku Geely západní konkurenti občas obviňují z kopírování patentovaných technologií, nemáme před sebou zrovna ideálního kandidáta na koupi zavedené evropské značky. Jenže zdání klame. Muž, který musel nedávno odložit plány na dovoz svých aut na euroamerický trh, protože je prostě nedokáže vyrobit v požadované kvalitě, se brzy stane majitelem švédské firmy Volvo. Firmy, jejíž vozy již osmdesát let v automobilovém světě symbolizují prvotřídní kvalitu, spolehlivost a bezpečnost.
Kdo, když ne Číňani
„Volvo je švédský národní symbol, jeden z největších,“ shrnuje po telefonu pocity své země Annika Creutzerová, šéfredaktorka švédského finančního magazínu Privata Affarer.„Teď má samozřejmě řada lidí dojem, že prodáváme rodinný poklad. Jenže na druhou stranu – co můžeme dělat? Většina si zřejmě realisticky uvědomuje, že Číňané jsou jediní, kdo dnes dokáže v automobilovém byznysu uspět.“
Volvo již nějaký čas papírově není „švédské“ – v roce 1999 je za šest miliard dolarů koupil americký Ford. Vláda ve Stockholmu s ním však tehdy vyjednala výhodné podmínky, především tu, že továrny i vedení firmy zůstanou na severu (a v Belgii, kde se montuje část vozů), výroba zemi živila a zaměstnávala, po většinu desetiletí měla automobilka i švédského generálního ředitele. Země tedy vnímá automobilku coby „svou“, podobně jako Češi německou Škodu. Příchod Číňanů, jejichž domácí pracovní síle nemohou drazí Seveřané konkurovat, proto vyvolává vážnější otázky, a nejen symbolické. „Klíčové bude to, jestli Geely zachová výrobu ve Švédsku, a tím udrží pracovní místa,“ vysvětluje Annika Creuzterová, „a to zatím jistě nevíme.“
Celý článek najdete v Respektu 04/10, který vychází v pondělí 25. ledna.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
