Pátá dimenze

Lodě, vlaky, auta, letadla. Zhruba takto postupoval vývoj hromadné dopravy v dějinách lidské civilizace. Dnes si tedy člověk může vybrat, zda chce cestovat po souši, na vodě, ve vzduchu, a dokonce i ve vesmíru, nicméně z hlediska vývoje přešlapuje posledních padesát let na místě.

Když v polovině 19. století vznikala ve Spojených státech transkontinentální železnice, byl to obrovský skok kupředu. Už nebylo nutné cestovat dlouhé týdny dostavníkem, stačilo strávit pár mnohem příjemnějších a bezpečnějších dnů ve vlaku. O sto let později, v šedesátých letech minulého století, se objevila dopravní trysková letadla. Umožnila cestovat z New Yorku do Los Angeles během šesti hodin. A úplně stejnou dobu to trvá i dnes. Kam se tedy budou dopravní prostředky vyvíjet dál?

Elon Musk je člověk, který se stal předobrazem filmového Iron Mana. Jako mladý podnikatel původem z Jihoafrické republiky začínal na internetu. Vybudoval platební systém PayPal a jeho prodejem vydělal sobě i svým obchodním partnerům stovky milionů dolarů. Dnes podniká v perspektivních oborech, jako jsou solární elektrárny, elektromobily a vesmírná doprava, a tak bezesporu má k tématu „doprava budoucnosti“ hodně co říct. Nedávno se naplno rozpovídal v hodinovém videorozhovoru.

„Jak by se vám líbilo něco, co nemůže havarovat, je imunní vůči počasí, je třikrát až čtyřikrát rychlejší než rychlovlak… a průměrně dvakrát rychlejší než letadlo?“ zeptal se moderátorky. Ta si pohotově vybavila skleněné tubusy z animovaného seriálu Jetsonovi. Našincům se nejspíš vybaví podobný systém známý z úvodní znělky seriálu Futurama. Na to Musk odpověděl: „Ano, něco takového mám na mysli. Jste blízko.“ A svůj nápad dál rozvedl.

Systém, který označuje za pátou dimenzi dopravy, by údajně dokázal člověka přepravit z centra Los Angeles do centra San Franciska (610 km) během třiceti minut. Lístek by podle Muska stál „mnohem méně“ než letenka. Novinku nazývá „Hypersmyčka“ (Hyperloop). Pravděpodobně by šlo o nějaký typ kolejové dráhy postavené z prefabrikovaných částí na pylonech, která by byla poháněna solární energií. Přebytky solární energie by pak dokonce byla schopna dodávat do sítě, čímž by částečně platila svůj provoz.