Obsaď a zavolej ministrovi
Klinika se opět probouzí a alternativa zjišťuje, co může přinést otevřenost mainstreamu
První část boje o žižkovskou kliniku je známým příběhem: na podzim si skupina aktivistů sdružených okolo hnutí Obsaď a žij!, které v metropoli svými akcemi (včetně přednášek) poslední dva roky upozorňuje na chátrající prázdné budovy, vyhlídla opuštěné prostory bývalé žižkovské polikliniky a začátkem prosince je nelegálně obsadila. Na rozdíl od předchozích akcí se zábor podařilo udržet ne pár hodin či pouze do druhého dne, ale deset dní a naplnit jej koncerty, divadelními akcemi a přednáškami. Dveře byly otevřeny všem, než je nakonec přece jen zase zavřela policie a pohyb v domě zastavila jeho vyklizením.
U většiny předchozích záborů to v tomto bodě skončilo. V případě Kliniky se však podařilo přesvědčit veřejnost, že právě sociální a kulturní centrum, jaké v ní deset dní fungovalo, by bylo smysluplným využitím prázdné budovy. Podporu vyslovila řada veřejných osobností. A touto možností se ve městě, v němž chátrají desítky domů, začaly vážně zabývat i úřady.
Blíž mainstreamu se prostřednictvím boje o Kliniku ocitá také pražské squaterské jádro.
Žižkovský zábor v Česku představuje nový typ squatingu – a ten sklízí nový typ reakcí. V Evropě dřív platily zábory hlavně za aktivitu pro krajní alternativce, ochotné bojovat zápalnými lahvemi s nenáviděným konformním systémem. To se ale mění: postoj úřadů i policie ke squaterům se napříč kontinentem zpřísňuje, squatů ubývá a ty, které přežily, slevují ze své vyhraněnosti a přistupují na větší otevřenost vůči úřadům i veřejnosti.
Blíž mainstreamu se prostřednictvím boje o Kliniku ocitá také pražské squaterské jádro. Noví squateři na rozdíl od některých svých předchůdců mainstream a priori neodmítají. „Jenže jen chození k urnám ke změně věcí kolem mě nestačí,“ míní dvaadvacetiletý Tadeáš Polák, který pracuje jako produkční v kavárně a příležitostně učí na jedné z pražských základních škol. Rád by změnil například nadvládu developerů nad metropolí. V případě Kliniky je od začátku proklamovaným cílem hlavně vybudovat sociální a kulturní centrum – a velká část iniciativy nechce o životě ve squatu ani slyšet.
Jak kauza dopadne a nakolik je byznys model Kliniky dlouhodobě udržitelný? Čtěte v novém Respektu 7/2015, který vychází v pondělí 9. února (digitálně je nové číslo dostupné již v neděli po poledni pro čtečky Amazon Kindle nebo iPad/iPhone a v audioverzi).
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].