Hrdý voyeur

Kolem Miroslava Tichého krouží supi. Není divu: z muže pohybujícího se v Kyjově dlouhá léta na samé hranici bezdomovectví a šílenství se ve čtyřiaosmdesáti letech náhle stala světová umělecká hvězda. Nedávno měl samostatnou výstavu v pařížském Centre Pompidou a jeho práce se na výtvarném trhu prodávají za tisíce eur. Zatímco Tichý zůstal, jaký byl, jeho domek v Kyjově musí náhle odolávat náletům spekulantů, kteří se chtějí lacino dostat ke zbývajícím fotografiím.

Italský dobrodruh Gianfranco Sanguinetti se k nim nepočítá. Tichému nyní v Galerii hl. města Prahy uspořádal výstavu 250 fotografií a doprovodil ji monografií, kterou v lednu vydá Kant. Vztahy mezi Tichým a jeho sběrateli jsou složité: fotograf veřejně nekomunikuje a že se z některých jeho přátel stali zloději, to vzkazuje jen skrz svou pečovatelku, které svěřil právo s jeho dílem nakládat. Sanguinetti s ní na projektu Podoby pravdy spolupracoval, takže by snad mělo být všechno v pořádku. Účelem tohoto textu nicméně není podívat se na to, jestli a jak si Sanguinetti na Tichém namastil kapsu. Jeho smyslem je odhalit, zda italský teoretik výstavou a knihou našel k záhadě jménem Miroslav Tichý nějaký klíč. A to se mu rozhodně podařilo.

Celou recenzi od Honzy H. Vitvara si můžete přečíst ve vánočním dvojčísle, které vychází v pondělí 20. 12. 2010.