0:00
0:00
Z nového čísla16. 5. 20144 minuty

Evropští úředníci jsou skvělí

S rakouským spisovatelem a esejistou Robertem Menassem o výpravě do labyrintu bruselské byrokracie

Robert Menasse na sobě provedl svérázný experiment – přestěhoval se do Bruselu, aby na vlastní kůži prozkoumal fungování unijní byrokracie. Jeden z nejznámějších německojazyčných spisovatelů současnosti je dnes už zpět v rodné Vídni, ale o Evropě se díky své osobní zkušenosti rád a vášnivě hádá. „Evropská unie je jako fotbal,“ tvrdí. „Zvenku se zdá nudná, ale jakmile pochopíte pravidla hry a najdete si tým, kterému fandíte, promění se v napínavou hru.“ Své zkušenosti shrnul v eseji Evropský systém: Občanský hněv a evropský mír, která nedávno vyšla česky.

Před pár lety jste se coby úspěšný spisovatel přestěhoval do Bruselu. Proč?
Abych napsal román, jehož hlavním hrdinou je bruselský úředník. Chtěl jsem realisticky vystihnout naši dobu, ukázat příštím generacím, jak jsme žili, uvažovali, řešili a neřešili problémy. Přemýšlel jsem, kde by se takový román mohl odehrávat, a Brusel mi připadal jako ideální místo: město, kde vzniká realita utvářející prostor od Lisabonu až po Rigu. Představoval jsem si to obrazně trochu jako velkou tovární halu, kde tisíce úředníků mačkají tlačítka a tahají za páčky a ve výsledku to ovlivňuje život celé Evropy. Na to jsem se chtěl podívat zblízka. Pronajal jsem si tedy na měsíc byt, ale brzy jsem poznal, že tak krátká doba nestačí. Začal jsem si pobyt prodlužovat a nakonec jsem zůstal déle než rok. Chodil jsem do evropských institucí a snažil se potkávat co nejvíce úředníků, mluvit s nimi o tom, co každý den dělají, a pochopit, jak celý ten evropský systém funguje.

Jak jste při své rešerši postupoval?
Je zvláštní, že nám evropské instituce připadají trochu jako hrad se zdviženým mostem, který je oddělený od okolního světa. Také jsem to tak předem cítil a předpokládal, že tam pracují lidé vzdálení od normálního života. Ale není to pravda. Narazil jsem na překvapivou, neobyčejnou otevřenost. Na začátku jsem se vydal oficiálními i neoficiálními cestičkami. Představil jsem se rakouskému velvyslanci, vysvětlil mu svůj cíl a poprosil ho o zprostředkování kontaktu s pracovníky Unie. Také jsem měl v mobilu telefonní čísla úředníků, jež jsem dostal od známých. Pak už šlo všechno snadno: každý mi v rozhovoru doporučoval své další známé a síť mých zdrojů se postupně zvětšovala. Seznámil jsem se také s akreditovanými novináři z různých evropských médií a začal chodit do hospody, kde se scházejí a vyprávějí si u piva historky.

↓ INZERCE
foto Milan Jaroš Autor: Milan Jaroš

Co vás zpočátku nejvíce překvapilo?
Uvědomil jsem si, jak fungování evropského systému vůbec nerozumím. Přitom kdo už by tomu měl sakra rozumět, když ne já: denně čtu noviny, jsem zvědavý, zajímá mě odjakživa svět, ve kterém žiji. A přesto jsem nevěděl, jak ty instituce ve skutečnosti fungují, jak mají rozdělené kompetence, jaká je jejich reálná váha. Prakticky jsem nic neznal.

Kde se stala chyba?
V Bruselu se dělá evropská politika, ale k nám se dostávají informace filtrované národními médii. Seděl jsem třeba jednou v tiskovém odboru Evropské rady se stálým zpravodajem jednoho velkého německého deníku, který právě odeslal článek do redakce. Náhle mu přišel e-mail od berlínského editora, který mu text vrátil k přepracování s jasným zadáním: Nepiš to tak obecně, napiš, jak se to téma týká nás Němců a kolik to bude našeho daňového poplatníka stát. Redaktor prohodil pár sprostých slov a článek předělal. V tom je jádro problému: média pořád uvažují v hranicích národních států, v nichž sídlí, a nikoli evropsky. Proto se z nich o fungování a logice Unie z celistvé, evropské perspektivy dozvídáme tak málo.

Měl spisovatel před cestou do Bruselu protiunijní předsudky? Jak probíhaly Menasseho setkání a rozhovory s euroúředníky? Čemu úředníci v Evropské komisi říkají „mučednické reporty“? Co je podle spisovatele cílem evropské integrace a kde podle něho leží největší překážky ve vývoji EU? Dostane Evropský parlament větší pravomoci, jak Menasse tvdí? Proč jeho Rakousko patří k největším euroskeptikům a jak by měly nejen v nadcházejících volbách argumentovat proevropské síly? Rozhovor čtěte v novém Respektu 21/2014, který vychází v pondělí 19. května 2014 (digitálně je nové číslo dostupné již v neděli po poledni pro čtečky Amazon Kindle nebo iPad/iPhone a v audioverzi).


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].