Žáčkův ústav bez Žáčka

Ústav pro studium totalitních režimů má nového ředitele, historika Jiřího Pernese. Což rozpoutalo jistou debatu o budoucnosti instituce, která se snaží rozklíčovat, jací jsme byli, proč jsme takoví byli a kdo za to nese zodpovědnost či vinu.

V souboji o nového ředitele zvítězila alternativa více výzkumu. Proč ne; dobré knihy, v nichž odborník zpracuje relevantní informace a provede nás minulostí, by se zvídavým zájemcům hodily. Je tu ovšem jedna klíčová otázka: Žijeme už v době, kdy náš názor na věc budou tvořit historici, anebo bychom měli dostávat dokumenty v jakési syrové podobě a zásluhou jejich dostupnosti si dělat názor na důležité otázky sami?

Samozřejmě jedno nevylučuje druhé. Ústav může teoreticky zároveň nadále zpřístupňovat a digitalizovat kilometry dokumentů, které existují pouze v papírové podobě v archivech. Kdo se někdy pokoušel k takovým dokumentům dostat, ví, jak je to trnitá cesta. Trvá to dlouho a kopie takových dokumentů jsou hodně drahé. Kdyby se podařilo dotáhnout nápad Pavla Žáčka – i změnou zákona – že by dokumenty StB a komunistické strany byly převedeny komplet do digitální podoby a zpřístupněny uživatelům internetu, zřejmě by úplně odpadla debata o tom, zda ústav produkuje dostatečné množství odborných publikací a jestli svou práci neodbývá „pouhým“ zveřejňováním dokumentů. Nebyli bychom odkázáni na odborné publikace.

Z pohledu zpřístupňování dokumentů je obrovská škoda, že Pavel Žáček v čele ÚSTR končí. Ať to zkoumáme z kterékoli strany, on byl tou klíčovou osobou, která se za zpřístupnění dokumentů zasadila a zároveň garantem, že zákon byl naplňován. O tom, že by dokumenty z totality měly být veřejně k dispozici – nejen v badatelnách archívů –, mluvilo mnoho historiků a archivářů v minulosti. Chovali se ale jinak, věci se pohnuly až zásluhou Žáčka a senátorů, kteří jej politicky podpořili.

Mně osobně i pracovně je víceméně jedno, že dosud vyšlo jen málo slušných publikací mapujících minulost, včetně tuzemského přechodu z totality do demokracie. Naopak mi není jedno, když mi někdo přístup ke spisům ztěžuje. Teprve po vzniku Žáčkova ústavu jsem se dostal k řadě dokumentů, které mapují socialistické aktivity mnoha současných demokratických byznysmenů. Považuji jejich současný vliv za jednu z hlavních příčin korupce a klientelismu v Česku. Bez Žáčkova přístupu by se nic z toho dokumentovat nedalo.

Věřme tomu, že nový šéf ústavu si je vědom nutnosti zachovat zveřejňování dokumentů a že na úkor tohoto přístupu nebude preferovat historické bádání odborníků. Jde především o peníze. Čím více peněz půjde na výzkum, tím méně bude na digitalizaci dokumentů. Výzkum teoreticky nevylučuje digitalizaci, ale omezený přísun peněz omezí jedno nebo druhé. Na Jiřího Pernese čeká závažné rozhodnutí.