Články pana Cílka jsem čítal se zájmem a s obdivem nad šíří jeho intelektuálního záběru. Uvedený sloupek ale ten obdiv trochu naboural.
Co je krokev a co je krovová vazba tvořící dohromady krov, to je v dopise coby reakce na sloupek objasněno, z čehož vyplývá, že jazyk se nemusel vzpírat slovu „podkrokví“, protože to nikoho ani nenapadlo: podkroví je prostě prostor pod krovem. „Krokvice slouží ke krokování…“ Nevím, co je to krokování, ale krokvice je (spíš býval) dřevěný rovnoramenný trojúhelník, z jehož vrcholu na základnu visí olovnice. Pokud špička olovnice směřuje na rysku na základně, je základna vodorovná – krokvice je prostě předchůdce vodováhy čili libely a její olovnice má stejnou funkci jako bublina ve vodováze. Nevím, proč by měla být krokvice posvátná – určitě ne proto, že měří svět. Ona měří vodorovnost, a proč by ta měla být posvátnější než svislost či šikmost? A ještě maličkost: kameníci nebo tesaři by mohli mluvit o krokvích či pemrlicích, ale proč o dratvích? To vždycky bývala ševcovská nit.
A tak celému tomu sloupku moc nerozumím. Vyvozování závěrů z mylně definovaných předmětů mě o ničem nepřesvědčuje. Snad se do tohoto světa pan Cílek radši neměl pouštět.
Pavel Bečvář
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
