Dobrý den,
reaguji na článek Český život s dluhy z Respektu č. 26/2006. Celkově jej hodnotím kladně a v podstatě s ním souhlasím, jen bych si dovolil polemizovat ve dvou věcech.
1. píšete, že při srovnání 450 miliard v dluzích občanů vs. 500 miliard na jednodenních vkladech by neměl být důvod k obavám. Já si přesto myslím, že pouhým porovnáním těchto dvou čísel nelze vyhodnotit „rizikovost“ zadlužení českých občanů, protože v absolutních číslech sice vklady mírně převažují půjčky, ale v individuálních případech tomu tak být rozhodně nemusí. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že k půjčkám (a teď myslím hlavně spotřebitelské úvěry) inklinují právě ti méně majetní, s relativně nízkou finanční rezervou, a tedy s vyšším rizikem případných finančních problémů.
2. druhá věc, ke které bych rád vyjádřil svůj názor, je poslední odstavec, týkající se vstřícného přístupu bank a úvěrových společností k půjčkám a tedy z toho (podle Vás) vyplývajícího znamení stabilizované situace (pokud to správně chápu). Nedělal bych si o těchto institucích nějaké přehnané ideje, vždyť jde jen o peníze. Myslím si, že za touto jejich na první pohled vstřícností stojí ve skutečnosti důkladný kalkul a tato jejich „náklonnost“ je nakonec vykoupena značnými úroky (zahrnující dodatečné náklady spojené s vymáháním dluhů), které jsou navíc marketingově „hezky“ ukryty tak, aby vzbuzovaly dojem, že půjčit si dneska vlastně nic nestojí.
A to, že světové tržní hospodářství a jeho růst stojí vlastně na těchto půjčkách = virtuálních penězích, by vydalo zas na další článek.
Petr Mičánek
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
