Děsivé sebemrskačství

V polemice, zda máme kritizovat islám v Respektu č. 41/2006, vztyčuje pan Tomský káravě ukazováček a vyčítá nám, že jsme bezuzdná, panovačná, poživačná, atd. společnost. Takže kolem islámu musíme chodit po špičkách a musíme si hlavně uvědomit, že i on prošel určitým vývojem. Vlastně jsem se po přečtení úvahy pana Tomského instinktivně zastyděl, že jsem křesťan.

Paní Procházková, s rovněž vztyčeným ukazováčkem, nás nabádá, že nyní je vhodné naslouchat, protože nejsme ta jediná správná civilizace. Taky jsem se zastyděl, že žiju v tak hnusné společnosti, ale už se mnou zacloumal i vztek. Co jsme my, křesťané, příslušníci euroatlantické civilizace, tomu islámu vlastně provedli? Stěhujeme se po desetitisících do islámských států, vytváříme tam nepřizpůsobivá ghetta, stavíme si tam kostely a co uděláme, až nás bude většina, to původním obyvatelům necháváme jen domýšlet?

V poslední době jsem četl jen dvě pojednání na dané téma, s nimiž jsem se plně ztotožnil, měla hlavu a patu vycházela s konkrétních skutečností. Jejich autory jsou Emanuel Mandler, ten už může publikovat jen na Virtually, a pak André Glucksmann - toho si můžeme přečíst jen na Aktuálně (ten Gluckmann navíc, ve své zvířeckosti, podporuje i Bushe, takže ve slušných českých novinách nemá vůbec co pohledávat).

Pořád věřím, že v novém Respektu bude místo i pro tvrdá a nepříjemná fakta, niíkoliv jen pro nezávazné plačtivé tlachání.

Martin Štumpf