V zajetí povídky

Sylva Fischerová je pilně publikující básnířkou, prozaičkou i vědkyní: na kontě má více než dvě desítky knih, jen v loňském roce jí vyšly další tři. Jedna z nich, Broumovské zajetí, výjimečně není povídkovým souborem ani básnickou sbírkou, ale pokusem o román.

První asociace, které čtenáři naskočí ve spojení se jménem Broumov, jsou přesně ty, které autorka využila: zapadlý, trochu oprýskaný pohraniční kraj a v něm klášter, do něhož byli v padesátých letech internováni mniši v takzvané Akci K. Literární domek v areálu kláštera je zase místem rezidenčních spisovatelských pobytů, a proto je hlavní hrdinkou knihy stárnoucí spisovatelka Soňa, která sem přijíždí na stáž. Skrze svého otce je zároveň osudově propojená se zdejšími událostmi padesátých let.

Čas tu tráví psaním, sledováním místního života a rozhovory s dospělou dcerou Emou. Kuriózní rodinné historky, reflexe mateřství, manželství i nevěr tu mísí s úvahami o Boží existenci a smyslu dějin. Současná linka je proložená deníkovými záznamy Sonina otce, který byl jako mnich internován právě v Broumově, ale i teologickými reflexemi jeho spolubratra a také deníky lékaře, jenž byl přítomen smrti a pitvě Klementa Gottwalda. Některé vložené deníkové záznamy jsou volně inspirovány skutečnými zážitky reálných osob, jiné jsou přepsány téměř doslovně z již vydaných publikací.

Není přitom zcela jasné, proč autorka vybrala zrovna tyto texty a co nového má montáž sdělit. Reálné svědectví o křivdách padesátých let a zacházení s mnišskými řády, pikantní historky, jak se Sověti snažili zatajit Gottwaldovu syfilis, dobové anekdoty a teologické úvahy měly text obohatit a interpretačně prohloubit, jenže jak postupně přibývá deníkových záznamů, citátů a snových pasáží, vytrácí se záměr sdělení i románová stavba; text se pomalu a bez hlubší stopy spíš rozplývá.